Eduard Kasparides – Stmívání nad řekou, kol. 1900, olej na dřevě

Eduard Kasparides byl původně figurální malíř, ale na přelomu století se přeorientoval poměrně náhle na krajinomalbu. Ve svých pamětech popisuje svůj přerod jako impulzivní záležitost. Údajně šel za soumraku přes most Reichsbrücke do centra Vídně a od vrchu Leopoldsberg po nádraží u Prateru viděl úchvatný západ slunce. Rozhodl se, že za rok přesně ve stejnou dobu přijde na stejné místo, aby zážitek prožil znovu, a začne malovat krajiny. Jestli byla Kasparidesova vzpomínka přesná, přeorientoval se na krajinomalbu v roce 1898.

Soumrak i řeka jsou prvky obsažené v Kasparidesově vzpomínce. Obecně šlo ale o motivy rozšířené v krajinomalbě devadesátých let 19. století a na začátku 20. století. Symbolistní krajinomalba vycházela ze skutečné krajiny, k níž se dopracoval plenérismus. Snažila se jí ale dodat psychologizující rozměr, pojmout krajinu jako odraz stavu duše. Soumrak nebyl jen náhodně zvolenou denní dobou, ale výrazem smutku, ztišení a symbolem neuskutečnění ideálů a cílů uplynulého dne nebo dosavadního života. Řeka nebyla jen přírodním prvkem, ale symbolem reflexe minulosti, kdy se na vodní hladině odrážejí okolní objekty jako vzpomínky v mysli člověka. Ponor pod vodu byl symbolem ponoření do vlastních myšlenek a izolace od skutečného světa. Symbolistní krajinomalba sloužila jako prostředek meditace, introspekce a úkrytu ve vlastní mysli.

Symbolistní krajina se propracovala k velice jemné škále barevných odstínů a jejich citlivé modelaci světlem. Dokázala zachytit nejjemnější přechody atmosféry. Zároveň s tím se odpoutávala od popisné kresby a tvarování objemů a posunula se k určitému stupni plošné stylizace. Těmto cílům odpovídal způsob Kasparidesovy tvorby. Malíř si koupil kolo a jezdil po Vídni a jejím okolí, kde si pořizoval skici krajiny, která ho zaujala atmosférou barev a světla. Tyto dojmy si nechal v hlavě uzrát a v ateliéru pak na jejich základě maloval obrazy.

Eduard Kasparides (1858 Křenov – 1926 Bad Gleichenberg)

Patřil k nejvýznamnějším moravským krajinářům 19. století. Původně byl figuralistou, ale kolem roku 1900 se přeorientoval na symbolistní krajinomalbu. Ve Vídni za svou krajinářskou tvorbu získal mnoho uměleckých vyznamenání (1900 Kleine Goldene Medaille, 1908 Carl Ludwig Medaille, 1911 Drasche Preis, 1912 Große Goldene Medaille). Byl členem brněnského uměleckého sdružení Mährischer Künstlerbund. V roce mu 1904 mu hlavní brněnský umělecký spolek Mährischer Kunstverein uspořádal samostatnou výstavu.

Zavřít
Loading...