csČeština
Navigation

Franz Adolf Feilhammer
Pod horami
1870, olej na plátně

Obraz Pod horami představuje typický příklad romantické krajinomalby, s níž se bylo možné setkat na Moravě ve třetí čtvrtině 19. století. Rozvíjela se v okruhu vídeňské romantické krajinomalby pod vlivem profesora vídeňské Akademie výtvarných umění Franze Steinfelda. Obdobně jako mnichovská romantická krajinomalba pracovala s barevnou perspektivou, která vytvářela iluzi hloubky obrazu použitím tří prostorových plánů, kde přednímu dominovaly hnědě tóny v barvách hlíny a kamenů, prostřednímu zelené tóny trávy a vodních hladin, zadnímu modré vzdálenějších vodních ploch, skalních štítů a nebe. Hloubku kompozice umocňovaly diagonály cest, řek a svahů ubíhajících do dálky. Pro vídeňskou romantickou krajinomalbu je typická i poklidná biedermeierská nálada a potlačení dramatických efektů bouří, vichřic a dalších katastrof, v nichž si libovali romantici v jiných částech Evropy. Vídeňští krajináři se nezajímali ani o mystiku drážďanských romantiků, ale malovali se střídmou věcností. Oblíbené náměty představovaly alpské scenérie. Typickým znakem romantického krajinářství obecně bylo zachycování přírodních prvků jako kopce, stromy, řeky, vodopády v reálné přírodě a jejich kombinace do výtvarně působivé kompozice v ateliéru.

Všechny zmíněné prvky se dají až s učebnicovou názorností sledovat ve Feilhammerově obraze. Názornost působí až polopatisticky, kdy je možné velmi jasně sledovat barevnou perspektivu na zřetelně oddělených hnědých, zelených a modrých plochách, hloubkové diagonály v podobě dvou ramen horské říčky i do výsledné kompozice poněkud toporně uspořádané přírodní fragmenty. Feilhammerovy omezené umělecké schopnosti dobře charakterizují krizi, v níž se moravská malba až do konce sedmdesátých let 19. století nacházela.

I když Feilhammer prožil většinu života v Brně, v naprosté většině svých krajinomaleb ztvárňoval Alpy. V roce 1864 získal od Moravského zemského výboru cestovní stipendium, z něhož podnikl studijní cestu do Alp. Pořídil na ní čtyřicet dva skic, na jejichž základě namaloval v následujícím desetiletí podle svých slov více než sto obrazů. S vyčerpáním a opakováním motivů klesala kvalita Feilhammerovy tvorby. V roce 1876 proto požádal Moravský zemský výbor o udělení stipendia na další cestu do Alp. Jeho žádosti nebylo vyhověno, což spolu s nástupem nové generace vysoce kvalitních moravských malířů vedlo k jeho uměleckému úpadku.

Franz Adolf Feilhammer (1817 Brno – 1888 Brno)

Nejznámějším Feilhammerovým dílem je portrét barona Trencka uchovávaný na Špilberku, podle nějž si většina lidí u nás vytváří představu o podobě slavného vojáka a pozdějšího vězně. V Brně byl ale Feilhammer ve své době vyhledávaný především jako krajinář. Maloval způsobem typickým pro romantické krajináře. Motivy ze skutečné přírody odpozorované na různých místech kombinoval do jedné kompozice. A tak přestože žil téměř celý život v Brně, proslavily ho zde především alpské krajiny. Čerpal v nich ze své studijní cesty do Alp v roce 1864, na kterou mu stipendium poskytl Moravský zemský výbor. V roce 1876 neúspěšně žádal o další cestovní stipendium s odůvodněním, že všechny motivy z předešlé cesty už opakovaně vyčerpal. Kolem roku 1880 ale na výtvarnou scénu už nastoupila nová generace moravských malířů, která se výrazně prosadila i za hranicemi rodné země a Feilhammer neměl lokální úrovní své tvorby v takové konkurenci šanci uspět.

Robert Janás

Top