Emil Kosa – Nástrahy mládí
kol. 1910, olej na plátně

Na konci 19. století alegorickou malbu ve velkém měřítku nahrazovala symbolistní malba. Oba pojmy charakterizují obsahovou složku obrazu. Alegorická i symbolistní malba pomocí lidských postav, zvířat a rostlin vyjadřovala různé myšlenky. V alegorické malbě jednotlivé postavy personifikují konkrétní vlastnost, jev, pojem, který je možné jednoznačně dešifrovat pomocí atributů. Symbolistní malba naproti tomu prostřednictvím smyslů vyjadřuje myšlenku, která obvykle tak jednoznačně dešifrovatelná není. Symbolistní malba často pracuje s několika významovými rovinami, snaží se význam znejasnit, zahaluje ho tajemstvím a nabízí více možností interpretací.

V době, kdy Emil Kosa maloval svůj obraz, byl symbolismus dominantním proudem soudobého figurálního malířství. Z hlediska formy na sebe ve svých počátcích bral symbolismus podobu naturalismu, malířského stylu, který se snažil na obraze zachytit skutečnost s fotografickou věrností. Emil Kosa tak téma překážek, které se mladíkovi staví do cesty, ztvárnil jako tři reálně působící zlomyslné ženy. Jsou oblečeny do nadčasových snových říz. Jejich účesy odpovídají ale nejnovější módě. Secesní účesy stírají z žen abstraktní vizáž alegorických postav, ale dělají z nich naprosto současné dámy učesané podle vzorníků módních kadeřnictví. Dlouhé vlající řízy je zároveň posunují na hranici mezi snem a realitou, myšlenkou a skutečností. Každou z ženských postav definuje také výrazná barva její řízy, zelená, modrá a červená. Už středověké umění pracovalo s barevnou symbolikou, významy přiřazenými k jednotlivým barvám. V symbolistní malbě přelomu 19. a 20. století tento výtvarný prvek přišel opět výrazně ke slovu. Kromě toho, že Kosa ve svém obraze tuto barevnou symboliku využil, výrazný barevný trojzvuk uplatnil také jako výtvarný prvek, který svým kompozičním uspořádáním akcentuje postavu mladíka jako hlavního aktéra celého děje.

Zcela v duchu symbolismu Kosa nesděluje význam obrazu polopaticky, ale nechává prostor otevřený různým interpretacím. Po výtvarné stránce se dá na obraze dobře sledovat, jak se od přelomu století s nástupem secesionistických hnutí začala malba postupně vzdalovat naturalistické formě a posunovala se k plošné stylizaci. Malba přestávala být iluzí pohledu do okolního světa a soustředila se na samotné zpracování plochy obrazu. Linie postav se soustředí na zachycení základních tvorů, objemy se zplošťují a ve velké míře se používá čtvercový formát obrazu.

Emil Kosa (Salavice 1876 – Los Angeles 1955)

V roce 1903 působil v Paříži, kde se mu narodil syn Emil Kosa Jr. (1903 – 1968). V roce 1908 odešel s Alfonsem Muchou jako jeho pomocník do USA, kde pak působil jako malíř a scénický výtvarník. V roce 1912 se vrátil do Rakousko – Uherska. Po válce s manželkou zase odcestoval do USA. Emil Kosa Jr. zůstal v Praze, kde vystudoval Akademii výtvarných umění, a do USA, do Kalifornie za rodinou odjel v roce 1921, aby v letech 1927 – 1928 pobýval v Paříži, kde studoval na Ecole des Beaux-Arts u Pierre Laurense a soukromě u Františka Kupky. Emil Kosa Jr. se stal v USA uznávaným výtvarníkem. Jako malíř patřil k okruhu tzv. California Scene Painting, pracoval jako art director ve filmovém studiu 20th Century Fox a v roce 1963 dostal Oscara za nejlepší vizuální efekty za film Kleopatra. Emil Kosa Jr. Vytvořil ikonické logo 20th Century Fox nebo zborcenou Sochu svobody pro závěrečnou scénu filmu Planeta opic.

Zavřít
Loading...