csČeština
Navigation

Konstantin Stoitzner
Lakomec
konec 19. století, olej na dřevě

Konstantin Stoitzner představoval mezi moravskými malíři určitou německou paralelu k svému vrstevníkovi Jožovi Uprkovi. Hlavní námět Stoitznerových obrazů představovaly folkloristické výjevy z života lidí na venkově v jeho vlasti. Na rozdíl od moravskoslovanského Uprky nevnímal moravskoněmecký Stoitzner svou vlast jen jako určitý region, ale území Rakouské říše obecně. V jeho tvorbě se objevují témata i z Tyrolska. Místa, kde se výjevy odehrávají, se obtížněji lokalizují.

Kromě folkloristických námětů maloval Stoitzner obrazy obecnějšího zaměření. K nim patří Lakomec. Ve svých folkloristicky laděných výjevech se Stoitzner snažil zachytit charakteristické typy venkovanů. Tento přístup dobře uplatnil v obrazech se zobecňujícími náměty. Soitzner několika základními rysy vyjádřil podstatu osobnosti Lakomce. Chamtivý nedůvěřivý pohled, semknuté popraskané rty, ruka křečovitě svírající měšec vystihují člověka úzkostlivě střežícího peníze. Neupravená hříva bílých vlasů umocňuje dojem psychické vyšinutosti.

V době vzniku obrazu malířství ovládal naturalismus, který se snažil s fotografickou věrností zachytit individualitu každého člověka. Stoitzner se na obraze, obdobně jako ve svých folkloristických malbách, nesnaží zachytit konkrétního člověka, ale zobecňující typ. Tomuto cíli podřizuje portrétní rysy, které pracují s určitou groteskní nadsázkou. Snahou ztvárnit lidský typ se zdůrazněnými charakterizačními prvky zapadal malíř ještě do myšlenkového okruhu biedermeieru, který měl ve středoevropském prostředí hluboké tradice a brzdil nástup naturalismu až dlouho do osmdesátých let 19. století.

Konstantin Stoitzner (1863 Moravská Chrastová – 1933 Wien)

Maloval žánrové výjevy a krajiny. V důležité části svého díla se soustředil na scény z venkovského života. Snažil se v nich zachytit folklórní ráz své vlasti. Na podporu regionálního umění založil v roce 1921 ve Vídni umělecký spolek Wiener Heimatkunst. Na Moravě, kde se v 19. století ještě přirozeně mísilo česky a německy mluvící obyvatelstvo, představoval určitou německou paralelu k Jožovi Uprkovi. Zatímco ale Uprka své vlastenecké vnímání zhmotnil v malířském ztvárnění Slovácka, Stoitznerovo vlastenecké cítění mělo charakter sepětí s Rakouskou monarchií obecně. Své folklórní motivy tak hledal ve více oblastech rakouského venkova a nejen na Moravě.

Robert Janás

Top