csČeština
Navigation

Eugen Jettel
Krajina s kozou
1894, olej na plátně

Eugen Jettel byl ve své době asi nejúspěšnějším moravským krajinářem. Podařilo se mu prosadit v hlavním městě tehdejšího uměleckého světa, v Paříži. Protože v Paříži dosáhl úspěchu, neomezil se pouze na několikaměsíční pobyty jako většina středoevropských umělců, kteří do francouzské metropole na cestě za kariérou zavítali, ale usadil se tam dlouhodobě. V Paříži prožil téměř čtvrtstoletí. Tak poněkud paradoxně se v tvorbě nejúspěšnějšího moravského krajináře své doby dají jen velice obtížně najít moravské motivy. Jettel maloval krajinářské záběry především z Francie a Holandska, kam z Paříže opakované zajížděl. Pozdní barbizonská krajinomalba, v jejíchž intencích Jettel ve Francii tvořil, využívala široké horizonty, které bylo možné nejlépe sledovat v ploché krajině. K tomu poskytovalo rovinaté Holandsko naprosto ideální podmínky.

Barbizonští krajináři se od poloviny 19. století začali prosazovat na pařížských salónech. Proti romantickým a klasicistním krajinomalbám začali jako první na evropském kontinentu razit plenérovou malbu. Chtěli zachytit všední krajinu v její skutečné podobě, v přirozených barvách a světle. Odpoutali se nejen od racionální umělé kompozice klasicistů, ale i od dramatických efektů romantiků. Přímo v přírodě sledovali, jakým způsobem v ní světlo modeluje barevné odstíny, a tuto barevně světelnou atmosféru přenášeli na plátno. Snažili se zapojit diváka do obrazu, aby měl pocit, že při jeho sledování vidí hluboký prostor, s nímž se dostává do přímého kontaktu. K této iluzi používali různé přirozeně působící výtvarné prvky. Kromě stromů namalovaných na okrajích pláten z počátků barbizonské školy získala postupně na významu vodní plocha v podobě řeky vinoucí se diagonálně z předního plánu obrazu do dálky nebo podobně komponovaná cesta. Po roce 1870 získával stále větší význam široký horizont krajiny, jak ho ve svých obrazech ztvárňoval jeden z hlavních představitelů barbizonské školy Charles-François Daubigny.

Krajina s kozou je malý obraz, který působí spíše dojmem skici. Malíř se nesoustředil na zachycení atmosféry založené na propracované struktuře jemných přechodů mezi barevnými odstíny a jejich modelaci světlem. Dílo ale názorně zachycuje všechny klíčové kompoziční prvky pozdně barbizonské krajinomalby. Scéna je zasazena do ploché krajiny, pracuje se širokým horizontem a nechybí zde ani cesta vedená do hloubky obrazu diagonálně od pravého dolního rohu přes střed do levé strany výjevu.

Eugen Jettel (1845 Janovice u Rýmařova – 1901 Veli Lošinj)

Patrně nejúspěšnější moravský krajinář 19. století. V letech 1873 – 1897 žil v Paříži, kde si osvojil styl tzv. barbizonské školy. V tomto ohledu představuje moravskou paralelu českého Antonína Chittussiho. Jettel ale v evropském měřítku získal podstatně větší věhlas. Byl vyznamenán zlatými medailemi na uměleckých výstavách v Paříži, Vídni, Mnichově, Drážďanech a v roce 1893 na světové výstavě (dnešní Expo) v Chicagu. V roce 1898 obdržel ve Francii Řád čestné legie. V roce 1897 se rozhodl vrátit do rakouskouherské vlasti a stal se zakládajícím členem Vídeňské secese. Nedlouho poté ale nečekaně zemřel při výletu k Jaderskému moři. Ve Vídni je po něm pojmenována ulice Eugen-Jettel-Weg.

Robert Janás

Top