csČeština
Navigation

Ernst Nowak
Hodující mnich
konec 19. století, olej na dřevě

Než se kolem roku 1900 začal prosazovat systém výstav jednoho umělce nebo umělecké skupiny, představovaly dominantní způsob prezentace uměleckých děl výroční výstavy. V německém prostředí se pro ně obvykle používal název Jahresausstellung, ve Francii Salon. Konaly se jednou za rok a diváci na nich měli možnost vidět stovky výtvarných děl od umělců z daného regionu, kdy mnozí byli zastoupeni jen jedním nebo dvěma obrazy. Návštěvníci si na výročních výstavách dělali představu o aktuálním vývoji malířství a v menší míře i sochařství. Objevovaly se zde zásadní obrazy, které ukazovaly nové výtvarné směry i ambiciózní malby uznávaných autorů. O těchto obrazech diskutovali výtvarní kritici v novinových recenzích. Výroční výstavy ale byly především výstavy prodejní, kde zákazníci nakupovali obrazy jako výzdobu svých bytů. Dnes známé malby, o kterých se můžeme někdy dočíst v knihách o dějinách umění a určitě v dobových recenzích, představovaly z kvantitativního hlediska menší množství vystavených exponátů. Velkou část výstavních sálů zabíraly menší žánrové obrázky, krajinky, portrétní hlavy, které si za dostupné ceny mohli koupit i méně movití zájemci o umění.

Nowakův obraz Hodující mnich představuje úsměvnou scénu spokojeného mnicha, který si dopřává jednu z mála rozkoší, která je mu dovolena. Při sledování tohoto obrazu je potřeba si uvědomit, komu byla určena. Šlo o zájemce ze středních vrstev, který si chtěl vyzdobit byt. Většina lidí neměla zájem o tragické náměty nebo umělecky náročné motivy. Menší humorný žánrový obrázek představoval ideální objekt. Velkému úspěchu s humornými žánrovými obrazy se v poslední čtvrtině 19. století těšil mnichovský malíř Eduard Grützner. Našel si téma šťastných obtloustlých mnichů, kteří si v klášterních sklepích a dalších temných místnostech užívají dobrého jídla a pití. Kromě komerční úspěšnosti dosáhl svým uměním i výrazného společenského statutu, který vyvrcholil jeho povýšením do šlechtického stavu. Grütznerův úspěch zákonitě přiměl řadu malířů, aby malovali obrazy s obdobnou tématikou a v odpovídajícím malířském stylu.

Ernst Nowak větší část své tvorby věnoval grütznerovsky laděným obrazům. Na rozdíl od Grütznera, který se pouštěl i do větších kompozic s více postavami na obrazech, Nowak se držel malých formátů. Velikost jeho obrazů zřídka přesahuje padesát centimetrů. Obvyklé jsou i drobné malby s jednou postavou, jakou je i Hodující mnich. I tak se tomuto rodákovi z Opavska podařilo prosadit ve Vídni. Nepatřil sice mezi hvězdy na výročních výstavách ve vídeňském Künstlerhausu, ale jeho drobné obrazy dobře plnily svou funkci kvalitně namalovaného žánrového obrazu s anekdotickým námětem, který byl dostupný řadovým občanům za příznivou cenu. Do jisté míry mohl hrát roli náhražky Grütznera v nižší cenové hladině. Tento osud sdílejí Nowakovy obrazy dodnes. Poměrně hodně se prodávají na aukcích po celém světě. Zatímco ceny Grütznerových obrazů se pohybují řádech deseti tisíců eur, u Nowaka jde jen o tisícovky.

Ernst Nowak (1851 Opava – 1919 Vídeň)

Maloval obrazy menších formátů, v nichž zachycoval žánrové výjevy z každodenního života měšťanských rodin a ještě raději z mnišských komunit. Malby tohoto typu stály mimo boje moderních a konzervativních umělců o to, kterým směrem se bude dále vyvíjet výtvarné umění. Nepředstavují žádné velké dílo ani milník, kterým by se dostaly na stránky knih o dějinách umění. Ve skutečnosti ale tvořily velkou část obrazů, které mohli diváci na výstavách ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století vidět. Byly mezi běžnými návštěvníky výstav oblíbené a ti si je často kupovali.

Robert Janás

Top