Renesance a manýrismus – 2. polovina 16. a začátek 17. století

Epitafy z kostela sv. Jakuba v Brně a kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla v Brně

Brno procházelo v 16. století stagnací. Prohrávalo svůj letitý souboj s Olomoucí o hlavní metropoli Moravy a počtem obyvatel Brno překonala i Jihlava. Stále zde ale žila bohatá vrstva městských patricijských rodů. Projevem jejího bohatství a společenského postavení se stal unikátní soubor obrazů – epitafů z přelomu 16. a 17. století. Svou kvalitou se dají srovnat se špičkovými středoevropskými díly své doby. Dokonce se dlouho myslelo, že některé z nich malovali nizozemští malíři, kteří se dostali Brna, protože Nizozemí a Itálie tvořily až do 17. století hlavní centra evropského malířství. Epitafy byly obrazy, které byly umístěny v kostelích jako připomínka na zemřelé členy rodiny a zároveň naděje, že členové rodiny při Posledním soudu vstanou z mrtvých a budou žít věčným životem v nebi. Na obrazech se objevují náměty z Bible, nejčastěji spojené s Kristovým utrpením nebo vzkříšením mrtvých. Vedle biblických výjevů jsou na obrazech často vidět členové rodiny, která si obraz u malíře objednala. To, kteří členové rodiny byli v době vzniku obrazu mrtví, se dá poznat podle křížků, které jsou namalovány nad jejich hlavami.

Kostel si dnes spojíme s tichem, klidem, vážností a strohým prostorem, kde jsou kromě oltářů jen prázdné stěny. Takové jsou kostely ale až od Tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 – 1563, ale jeho usnesení se začala prosazovat až postupně v průběhu 17. století. Do té doby prostředí kostelů působilo úplně jinak. Bylo mnohem hlučnější než dnes. U různých oltářů se tam sloužilo několik mší najednou. V kostelích se scházeli lidé, kteří ani právě nešli na mši, hlasitě diskutovali, domlouvali si obchody, řešili obecní záležitosti. Dokonce známe z té doby stížnosti, aby vojáci nehráli na oltářích karty a nekrmili koně senem.

Kostely byly uvnitř také mnohem barevnější. Stěny působily skoro dojmem dnešních pestrých plakátovacích ploch. Kromě oltářních obrazů na nich visely i epitafy významných měšťanských rodů. Epitafy byly stále na očích Brňanů, obzvláště když byly umístěny v hlavním městském farním kostele sv. Jakuba nebo v chrámu sv. Petra Pavla, u něhož působila kapitula složená z církevních hodnostářů, a při svých brněnských pobytech tam pobýval olomoucký biskup, který byl tehdy jediným biskupem na Moravě. Umístění epitafů v obou kostelích bylo zárukou, že v Brně zůstane zachována památka na rodiny, které je nechaly zhotovit. Mohli si je dovolit jen příslušníci nejlépe postavených rodin, protože vytvoření takového epitafu stálo tolik jako menší dům.

Zavřít
Loading...