csČeština
Navigation

Renesance a manýrismus – 2. polovina 16. a začátek 17. století

Epitafy z kostela sv. Jakuba v Brně a kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla v Brně

Brno procházelo v 16. století stagnací. Prohrávalo svůj letitý souboj s Olomoucí o hlavní metropoli Moravy a počtem obyvatel Brno překonala i Jihlava. Stále zde ale žila bohatá vrstva městských patricijských rodů. Projevem jejího bohatství a společenského postavení se stal unikátní soubor obrazů – epitafů z přelomu 16. a 17. století. Svou kvalitou se dají srovnat se špičkovými středoevropskými díly své doby. Dokonce se dlouho myslelo, že některé z nich malovali nizozemští malíři, kteří se dostali Brna, protože Nizozemí a Itálie tvořily až do 17. století hlavní centra evropského malířství. Epitafy byly obrazy, které byly umístěny v kostelích jako připomínka na zemřelé členy rodiny a zároveň naděje, že členové rodiny při Posledním soudu vstanou z mrtvých a budou žít věčným životem v nebi. Na obrazech se objevují náměty z Bible, nejčastěji spojené s Kristovým utrpením nebo vzkříšením mrtvých. Vedle biblických výjevů jsou na obrazech často vidět členové rodiny, která si obraz u malíře objednala. To, kteří členové rodiny byli v době vzniku obrazu mrtví, se dá poznat podle křížků, které jsou namalovány nad jejich hlavami.

Kostel si dnes spojíme s tichem, klidem, vážností a strohým prostorem, kde jsou kromě oltářů jen prázdné stěny. Takové jsou kostely ale až od Tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 – 1563, ale jeho usnesení se začala prosazovat až postupně v průběhu 17. století. Do té doby prostředí kostelů působilo úplně jinak. Bylo mnohem hlučnější než dnes. U různých oltářů se tam sloužilo několik mší najednou. V kostelích se scházeli lidé, kteří ani právě nešli na mši, hlasitě diskutovali, domlouvali si obchody, řešili obecní záležitosti. Dokonce známe z té doby stížnosti, aby vojáci nehráli na oltářích karty a nekrmili koně senem.

Kostely byly uvnitř také mnohem barevnější. Stěny působily skoro dojmem dnešních pestrých plakátovacích ploch. Kromě oltářních obrazů na nich visely i epitafy významných měšťanských rodů. Epitafy byly stále na očích Brňanů, obzvláště když byly umístěny v hlavním městském farním kostele sv. Jakuba nebo v chrámu sv. Petra Pavla, u něhož působila kapitula složená z církevních hodnostářů, a při svých brněnských pobytech tam pobýval olomoucký biskup, který byl tehdy jediným biskupem na Moravě. Umístění epitafů v obou kostelích bylo zárukou, že v Brně zůstane zachována památka na rodiny, které je nechaly zhotovit. Mohli si je dovolit jen příslušníci nejlépe postavených rodin, protože vytvoření takového epitafu stálo tolik jako menší dům.

Robert Janás

Top