Středoevropský malíř – Epitaf Mikuláše Migla ze Stochau (+1590), kostel sv. Jakuba v Brně; Bičování Krista, 90. léta 16. stol., obraz: olej na plátně, epitaf: olej na dřevě
Mikuláš Migl byl dlouholetým správcem zámku a panství Kuřim, které patřilo městu Brnu. S jeho manželkou je spojena pověst, že nechala za trest zavřít neposlušnou služku do sklepa kuřimského zámku, kde přes noc zčernala. V roce 1581 byl Migl v Brně přijat mezi měšťany. V Brně vlastnil tři domy, několik vinic v okolí města a statek Všechovice. O jeho na měšťana vysokém postavení svědčí skutečnost, že mu byl v roce 1587 udělen erb a predikát ze Stochau. Stochau je patrně dnešní Těchov u Blanska. Jeho potomci užívali predikát ze Vztuh. Miglovu rodinu zachycuje predela epitafu. Na krajích stojí Migl a jeho manželka Kateřina, která nechala zhotovit epitaf, a mezi nimi jejich děti. Křížky nad hlavami ukazují, že v době instalace epitafu do kostela sv. Jakuba byli Mikuláš Migl a jedna z dcer mrtví. Mikuláš Migl byl luterán, ale jeho rodina přestoupila ke katolicismu. Dívky na predele mají křížky a růžence, které vyjadřují jejich katolickou víru. Katolickou víru demonstruje i modlitební kniha, kterou drží v rukách nejstarší syn Jan Migl. Jan Migl v době úmrtí Mikuláš Migla studoval s jeho podporou na jezuitském gymnáziu v Praze. Později se stal členem brněnské městské rady a v dobách třicetileté války působil jako její primátor.
Číst víceČíst méně
Z Pašijových témat Kristova utrpení zaznamenaných v evangeliích se často čerpaly náměty pro náhrobní epitafy. Bičování, které Ježíš podstoupil před Ukřižováním, mezi nimi nepatřily k nejčastějším. Dá se předpokládat, že scéna bičování má naznačit osobní těžkosti, s nimiž se Mikuláš Migl potýkal v Brně, kde se na konci 16. století vyhrocovalo napětí mezi katolíky a luterány.
Evropské malířství 16. století se odvíjelo pod vlivem dvou hlavních výtvarných center té doby, Itálie a Nizozemska. Morava ležela na umělecké periferii a epitafní obraz může sloužit jako ukázka toho, jak se zde impulzy z obou center prolínali. Kompozice a postavy kombinují části Tizianových obrazů, jak se do střední Evropy dostaly prostřednictvím grafických reprodukcí soudobých rytců. Barevnost naopak odpovídá nizozemské malbě.