Cherubín – Andreas Schweigl, 60. léta 18. století, lipové dřevo, zlaceno

Katolická tradice, s níž pracoval také sv. Tomáš Akvinský ve své Summa Theologiae, uvádí, že se andělé člení do devíti andělských chórů, které se po trojicích dělí do tří sfér. Do nejvyšší sféry se řadí serafíni, cherubíni, trůny, do prostřední panstva, síly, mocnosti, do nižší knížectva, archandělé, andělé. Cherubín patří do druhého nejvyššího chóru. Má čtyři křídla. Tento specifický rys určuje, že ho představuje Schwaiglova socha.

Andreas Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno)

Byl synem brněnského sochaře Antona Schweigla (1695 – 1761). Andreas Schweigl byl patrně nejvýznamnějším moravským barokním sochařem druhé poloviny 18. století. Vytvořil sochy pro přibližně stovku kostelů na Moravě, ale i v Rakousku, Polsku a Čechách a další díla pro interiéry zámků i venkovní prostranství. V 18. století se ve střední Evropě začínaly rozvíjet akademie výtvarných umění, které umělcům kromě řemeslného školení přinesly i vyšší umělecké vzdělání. Andreas Schweigl založil soukromou akademii. Brno se tak už v 18. století s vlastní výtvarnou akademií mohlo zařadit mezi města jako Vídeň, Mnichov, Praha. Existence brněnské akademie ale stála pouze na Schweiglově výjimečné osobnosti, a tak po jeho úmrtí zanikla a Brno si na svou vysokou výtvarnou školu muselo počkat až do založení Fakulty výtvarných umění v roce 1993. Schweigl se stal také autorem prvního odborného soupisu uměleckých památek na Moravě.

Zavřít
Loading...