Andreas Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno)
Byl synem brněnského sochaře Antona Schweigla (1695 – 1761). Andreas Schweigl byl patrně nejvýznamnějším moravským barokním sochařem druhé poloviny 18. století. Vytvořil sochy pro přibližně stovku kostelů na Moravě, ale i v Rakousku, Polsku a Čechách a další díla pro interiéry zámků i venkovní prostranství. V 18. století se ve střední Evropě začínaly rozvíjet akademie výtvarných umění, které umělcům kromě řemeslného školení přinesly i vyšší umělecké vzdělání. Andreas Schweigl založil soukromou akademii. Brno se tak už v 18. století s vlastní výtvarnou akademií mohlo zařadit mezi města jako Vídeň, Mnichov, Praha. Existence brněnské akademie ale stála pouze na Schweiglově výjimečné osobnosti, a tak po jeho úmrtí zanikla a Brno si na svou vysokou výtvarnou školu muselo počkat až do založení Fakulty výtvarných umění v roce 1993. Schweigl se stal také autorem prvního odborného soupisu uměleckých památek na Moravě.
Andreas Schweigl
Sv. Jan Evangelista
- léta 18. století, zlacené lipové dřevo
Sv. Jan Evangelista patřil mezi Kristu nejbližší apoštoly. Při Ukřižování ho Ježíš pověřil, aby se do budoucna staral o Pannu Marii. Po Zmrtvýchvstání Ježíš Kristus pronesl výrok, který někteří raní křesťané interpretovali tak, že sv. Jan nezemře a zůstane na zemi až do druhého příchodu Spasitele. Tuto představu zastávají některé křesťanské církve (Církev svatých Ježíše Krista posledních dní). Jako jediný z apoštolů nebyl sv. Jan umučen a Zlatá legenda Jacoba de Voragine líčí scénu, kdy sv. Jan odsloužil poslední mši, vykopal pro sebe v kostele hrob, který zalilo prudké světlo, a světec před očima věřících zmizel. Z knih Bible sv. Jan Evangelista napsal jedno evangelium, tři epištoly a Zjevení sv. Jana.
Sv. Jan Evangelista bývá zobrazován s vousy a jako jediný z apoštolů i bezvousý. Absence vousů původně symbolizovala trvalé mládí a v přeneseném významu nesmrtelnost. Mezi atributy sv. Jana patří kalich s hadem, který je připomínkou neúspěšné snahy pohanů světce otrávit. Méně častěji se objevuje kotel, který připomíná neúspěšný pokus císaře Domitiana uvařit apoštola v oleji, o němž pojednává Zlatá legenda. Obvyklým atributem sv. Jana je kniha, kterou drží Schweiglova socha v ruce. Kniha charakterizuje každého ze čtyř evangelistů. O jakého evangelistu se jedná, upřesňuje jedna ze čtyř okřídlených bytostí, o nichž mluví v Bibli prorok Ezechiel. Sv. Matouše doprovází anděl, sv. Marka okřídlený lev, sv. Lukáše okřídlený býk a sv. Jana orel. Torzo orla se nachází u nohou Schweiglovy figury.