Antonín Procházka
Zpěvák
1916, olej na plátně
Obraz Zpěvák je nejvíce zapůjčovaným obrazem ze sbírek Muzea města Brna na zahraniční výstavy. I v mezinárodním kontextu představuje zajímavý příspěvek k dějinám kubismu. Zároveň může sloužit jako ilustrace i dalších moderních malířských směrů. V průběhu druhé dekády 20. století opouštěl Procházka racionální analytický a syntetický kubismus a ve větší míře se zajímal o emotivní složku uměleckého díla, o jeho smyslové působení. Ovlivňovaly ho podněty orfického kubismu jako zájem o čistou myšlenkově nezatíženou malbu, zachycení dalších smyslových vjemů v malbě, především zvuků hudby, pestrou barevnost a oblé tvary. Působil na něj i futurismus ve své snaze o zachycení různých fází pohybu v jednom obraze a synestezii, tedy splývání hranic mezi odlišnými smyslovými vjemy.
Klasické uměřené hranaté černé a hnědé geometrické tvary Procházka na malbě Zpěvák kombinuje s hravými pestrobarevnými oblými tvary, které obrazu dominují. Prostřednictvím oblouků se snaží navodit dojem hudby. Některé z nich dokonce připomínají uši. Světlým pruhem se pokouší zvukový vjem přímo zhmotnit. Kromě zvukové iluze působí obraz dynamicky. Jako by v jednom okamžiku zachycoval pohyb paralelně v několika fázích. I když má dílo konkrétní název, postava zpěváka je v něm ztvárněna velmi nekonkrétně. Jeho hlavu ve spleti organických a geometrických tvarů dávají tušit především rozevláté vlasy. Procházka se při své hře s barvami snahou o zachycení iluze zvuku dostal až k abstraktnímu umění. Posun od geometrizovaných reálných objektů k abstrakci byl příznačný také pro orfický kubismus. Zpěvák představuje možná nejradikálnější autorův projev v rámci modernismu začátku 20. století.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.