Antonín Procházka (1882 – 1945)
Ženy v koupeli
1929, olej, kombinovaná technika
Snaha o zjednodušení formy v rámci soudobého primitivismu hledajícího podněty v umění naivních malířů i tzv. přírodních národů přivedla Procházku na konci dvacátých let 20. století k inspiraci archaickým uměním Blízkého východu a Řecka. V jeho dílech lze sledovat prvky umění asyrského i řeckého archaické doby první poloviny 1. tisíciletí př. Kr. Ženy v koupeli tyto vlivy prozrazují ve velkých očích mandlového tvaru, kudrnatých vlasech a zjednodušených oblých tělesných tvarech. Malba s horkým pigmentovaným voskem svou technickou podstatou přispívala k zamýšlené zjednodušené objemové modelaci těl.
Prostou formu postav umocnil malíř zjednodušením kompozičního řešení. Oprostil malbu od všech detailů a okolní prostředí proměnil až v abstrahovaný mělký prostor. Vlny způsobené ponořením postav do vody a voda, kterou po sobě stříkají, představují jediné struktury, které vynikají v amorfním prostoru. Ještě zřetelněji je zvýrazňuje plastická struktura malby, kterou je autor ztvárnil. Tlumené monochromní prostředí přispívá k zvýraznění ženských postav podaných v hnědavých tónech, které by se v barevnějším aranžmá ztratily. Až abstraktně upozaděné okolí vyvolává dojem archaického umění založeného na dominanci figur.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.