Antonín Procházka
Žena s rozpuštěnými vlasy
1915, olej na plátně
V druhé dekádě 20. století dominoval Procházkově tvorbě kubismus. To ho ostatně spojovalo i s dalšími členy někdejší skupiny Osma. Kubismus se stal až ikonickým výtvarným směrem, který zosobňoval mladou generaci českých umělců. Po vzniku Československa získal punc téměř oficiálního umění nového státu, které svým francouzským původem přetrhávalo německo-rakouskou tradici domácího umění a orientovalo se na zemi nového spojence. Kubismus měl v dílech jednotlivých autorů Procházkovy generace různé stylové podoby. To platí i pro malby samotného Antonína Procházky, který v něm během stěžejní dekády zkoušel různé tvůrčí postupy.
Žena s rozpuštěnými vlasy patří k ranější Procházkově kubistické fázi. Autor se zajímá o konstrukční možnosti malby. Základem obrazové plochy je přísná geometrická struktura, která kompozici člení na jednoduché geometrické útvary, čtverce, obdélníky, trojúhelníky a segmenty kružnic. Syntézou těchto geometrických útvarů buduje malíř vlastní kompozici mladé ženy s dlouhými vlnitými vlasy. Do obrazu se vrací Procházkův zájem o barvu, který v předešlých letech poněkud utlumil. Výrazné plochy červené, modré a žluté se stávají důležitou složkou kompozice. Malíř oživuje racionálně pojatou stavbu obrazu organickými prvky, který v tomto konkrétním případě přestavují ženské oči.
Obraz vznikal v krizovém období autorova života. Poté, co byl po vypuknutí první světové války odveden do armády, strávil většinu roku 1915 v důstojnické škole v transylvánském městě Sibiu, kde byl v důstojnické škole připravován na nástup na frontu. Až v říjnu byl z vojenské služby vyreklamován, aby se vrátil na místo učitele kreslení na Vyšší zemské reálce v Moravské Ostravě s tím, že k jeho pedagogickým povinnostem patřila i předvojenská výchova mladých studentů.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.