Josef Kubíček (1890 Slatina nad Zdobnicí – 1972 Brno)
Žebrák
1922, patinovaný modřín
V první polovině dvacátých let 20. století se jako nový proud v československém sochařství prosadil sociální civilismus. Podobně jako naturalismus se zajímal o zachycení skutečnosti a jejích temných stránek. Veristické pojetí skutečnosti ale nahradil moderním pojetím, které prošlo zkušeností kubismu. Jeho představitelé absolvovali studium na Akademii výtvarných umění nebo Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Josef Kubíček do tohoto prostředí přinesl výrazně odlišný typ sociálního civilismu. Sice také krátce studoval na pražské akademii, většinu svých studií ale absolvoval v Mnichově. Proto ho zřetelně ovlivnilo umění soudobého Německa, kde se silně prosadil expresionismus. Expresionismus se tak stal důležitou složkou Kubíčkova výtvarného stylu, kterou obohatil sochařství sociálního civilismu v Československu.
Žebrák slouží jako drsná ilustrace poválečné hospodářské krize, která se v různých motivech objevovala v soudobém sociálním umění. Použité expresionistické prvky dodaly soše mimořádnou naléhavost, kterou uhlazenější projev jiných československých umělců zmírňoval. Hubené tělo, hluboké ostré vrásky, holá hlava připomínající lebku, zoufalý výraz v obličeji, rozedrané šaty zintenzivňují dojem nesnesitelné bídy, kterou žebrák zažívá. Kubíček pracoval s různými druhy dřeva a jejich výběr dokázal přesně přizpůsobit konkrétní soše. Modřínové dřevo, které postupem času získává šedou patinu, umocnilo popelavý odstín kůže žebráka a vhodně tak zvýraznilo celkový vizuální efekt.
Josef Kubíček (1890 Slatina nad Zdobnicí – 1972 Brno)
Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Mnichově, mezi nimiž absolvoval tři semestry na Akademii výtvarných umění v Praze. Podnikl studijní cesty do Itálie a Francie, opakovaně pobýval na Slovensku. Od roku 1924 žil v Brně. V Praze byl členem SVU Mánes, na Moravě uměleckého spolku Koliba. Od založení v roce 1922 působil jako člen Skupiny výtvarných umělců v Brně. Po druhé světové válce patřil mezi zakládající členy skupiny Brno 1957. Byl především sochařem, ale hlavně v druhé polovině desátých a první polovině dvacátých let se věnoval i grafice a menší míře malbě. Vytvořil řadu monumentálních sochařských realizací. Mezi ně patří alegorické sochy na průčelích budov filiálky Pražské městské pojišťovny na Moravském náměstí a Pavilonu města Brna na Výstavišti v Brně, Nové radnice a Ředitelství Báňské a hutní společnosti v Ostravě, sochařská výzdoba kostela sv. Kunhuty v Jevišovce, boční oltáře Nejsvětějšího Srdce Páně a sv. Josefa v kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích., pamětní deska s bustou Jiřího Mahena na Solniční ulici v Brně. Kvantitativně a kvalitativně významnou část jeho sochařské tvorby představují dřevěné plastiky.