Antonín Procházka
Zátiší s ovocem
1928, olej, kombinovaná technika na plátně
Oblíbeným motivem Procházkovy tvorby zůstávalo i v době, kdy se jeho malířský styl odvíjel v intencích neoklasicismu a civilismu, zátiší. Umělce zajímalo pro svou materiálnost, senzuální kvality nainstalovaných objektů. Zátiší bylo zhmotněním smyslových požitků, vychutnávání příjemných stránek života. Jablka, hruška, hrozny, láhev vína, cigarety se jako motivy opakují na Procházkových obrazech tohoto typu. Jejich konzumace mu symbolizovala klid, relaxaci, užívání si pozemské existence.
V desátých letech 20. století, v době umělcovy radikálně kubistické etapy působila jeho zátiší jako konstrukce geometrických a abstrahujících tvarů členících plochu obrazů. S příklonem k realističtějšímu projevu předměty získaly plné objemy, ale prostředí, v němž se nacházely, bylo stále dekorativně stylizováno do plochy. Od konce dvacátých let, jako v případě Zátiší s ovocem, začal autor dodávat trojrozměrnost i okolnímu prostředí, desce stolu a pozadí. Vrátil se ke klasické prostorové kompozici tak, jak s ní pracovalo malířství před nástupem avantgardních směrů na začátku 20. století. Pozadí a deska stolu působí jako skutečná dřevěná deska a látkový závěs. I v zátiších tak Procházka dokončil svůj přechod od avantgardy k neoklasicismu.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.