Karl Truppe
Zátiší s bodláky
1933, olej na plátně
Karl Truppe byl v dobové výtvarné kritice někdy označován jako „moderní Rembrandt“. Zřetelně nadnesená paralela se vztahovala na autorovu zálibu v klasických lazurných malířských technikách a temnosvitu. V koloritu svých obrazů s oblibou používal kontrast bílých látek a temných ploch. V případě zátiší proto často pracoval s motivem stolu s bílým ubrusem. Ve třicátých letech silně temnosvitné figurální malby i zátiší střídal s relativně světlejšími obrazy. V případě Zátiší s bodláky světlejší pojetí uplatnil ve výběru světlejších rostlin, proudem denního světla dopadajícího do místnosti a omezením tmavě hnědých ploch jen na pozadí v levém horním kvadrantu plátna.
Na přelomu dvacátých a třicátých let probíhala v československém malířství druhá vlna kubismu. Oblíbené téma kubistů představovalo zátiší. Truppeho obraz slouží jako dobrá ukázka rozmanitosti výtvarných stylů, které se v průběhu celých dějin umění objevují na jednom místě ve stejné době. Zátiší představovala vedle figurální malby, portrétů a krajin další početný okruh autorovy tvorby. Jeho motivace se ale diametrálně rozcházela s cíli kubismu. Truppe v případě zátiší proklamoval snahu zachytit „krásu povrchu“. V praxi tento cíl znamenal úsilí přesvědčivě ztvárnit strukturu různých látek, jejich haptické a optické kvality a prostřednictvím zručného nanášení rozmanitých vrstev tenkých lazur demonstrovat vlastní malířskou virtuozitu. Truppe vytváří iluzi reálné existence zobrazených objektů, jejich reakcí na skutečné rozvržení světla a stínu v prostoru a hutnosti materiálů, z nichž se skládají. S oblibou používá zmačkané ubrusy a lesklé kovové nádoby, na nichž lépe vynikne struktura materiálu a světelné odlesky. Na rozdíl od kubistických zátiší zobrazujících předměty moderní civilizace zaplňuje své kompozice nadčasovými objekty, s nimiž se lidé mohli setkat už v barokní Rembrandtově době. Bodláky, kukuřice, konvice, masivní dubový stůl evokují pocit minulosti a zároveň působí přirozeně i v autorově současnosti.
Karl Truppe (1887 Ebenthal – 1959 Viktring)
Karl Truppe pocházel z Korutan. Absolvoval vídeňskou Akademii výtvarných umění, po jejímž dokončení dostal v roce 1914 Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Římě. Krátce nato byl odveden do první světové války, které se účastnil jako válečný malíř. V roce 1917 byl v rámci armády přeložen do Brna, kde se usadil, oženil a žil až do roku 1937. Integroval se do struktur moravskoněmeckých umělců, jimž konvenoval svou tradiční realistickou malbou, a stal se výrazným představitelem meziválečné brněnské německé malby. V roce 1937 využil nabídku místa profesora na akademii v Drážďanech, kam odešel a nechal manželku s rodinou v Brně. V Drážďanech, kde se oženil podruhé, zůstal do roku 1944. Tehdy se sám vrátil do rodných Korutan, kde už předtím trávil každé léto. V Klagenfurtu založil soukromou malířskou školu a potřetí se oženil se svou žačkou. Truppeho malířský styl odpovídal meziválečnému německému neoklasicismu. To z něj udělalo vyhledávaného autora oficiálních portrétů. Portrétoval tak různorodé osobnosti jako císař bl. Karel I., prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo Adolf Hitler.