Antonín Procházka (1882 – 1945)
Zápas
1931, kombinovaná technika na lepence
Inspirace archaickým asyrským a řeckým uměním první poloviny 1. tisíciletí př. Kr., která od konce dvacátých let 20. století začala formovat Procházkovu figurální tvorbu, se v průběhu třicátých let prohlubovala. Na začátku dekády se ale zatím soustředila na jednoduché obrazy archaických figur v neutrálním prostoru. Postavy mají archaické velké oči mandlového tvaru, kudrnaté vlasy a těla pojatá v zjednodušených oblých objemech. Na rozdíl od výjevů ze současnosti převedených do starobyle působící formy, obraz Zápas evokuje starověké Řecko i po tematické stránce. Sledujeme dva muže, kteří se věnují oblíbenému sportu tehdejší doby, zápasu. Prostor je sice oproštěn od všech detailů, v kterých by se daly najít řecké motivy, ale už samotný fakt, že zápasí nazí, dokonale evokuje tradici starověkého Řecka.
Absence detailu monumentalizuje kompozici. Malíř se nespokojil s abstrahujícím pojetím okolního prostředí, ale vytvořil dojem trojrozměrného prostoru jasně vymezeného modrou stěnou a šedou podlahou. Důležitou roli, hraje působivá barevnost. Použití kontrastu bílého a černého těla dvou zápasníků vytváří efektní čtyřzvuk modré, šedé, bledé a černé. Tato kombinace velkých barevných ploch držených v jednom odstínu umocňuje monumentalitu kompozičního a modelačního řešení.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.