Antonín Procházka
Vlastní podobizna
1906, olej na lepence
Svůj autoportrét namaloval Procházka v době, kdy už měl za sebou osobní zkušenost setkání s moderním evropským umění v podobě díla Edvarda Muncha, s nímž se měl možnost seznámit na velké Munchově výstavě, kterou v roce 1905 uspořádal SVU Mánes v Praze. Působil už v okruhu mladých malířů z budoucí skupiny Osma, s nimiž přišel do styku během studia na Akademii výtvarných umění, kterou musel kvůli smrti otce téhož roku předčasně ukončit.
Procházka se zpodobnil v ležérním gestu světáckého umělce s cigaretou v ruce a tzv. panamským kloboukem na hlavě. Panamský klobouk získal po Světové výstavě roku 1900 v Paříži v hlavním městě Francie velkou popularitu, která se šířila i dále do Evropy. Paříž byla vnímána jako hlavní město světového umění a i prostřednictvím panamského klobouku deklaroval Procházka své umělecké ambice, které se neostýchaly poměřit se i s tak významným centrem. Po výtvarné stránce opustil umělec vazby k tradici 19. století a rozhodl se plně sledovat moderní trendy. Oprostil kresbu od detailů, maloval sumárnějším rukopisem a místo formování objemů se zaměřil na plošnou stylizaci obrazu. Hlavním modelačním prostředkem se pro něj stara barva, kterou na obrazovou plochu nanášel v hutných tónech beze snahy o jemné odstupňování odstínů.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.