Antonín Procházka
Vlastní podobizna
1922, olej na lepence
I když se Procházkova tvorba už od samotného začátku druhé dekády 20. století nesla v duchu kubismu, jeho první doložený kubistický autoportrét pochází až z první poloviny dvacátých let. V té době umělec už působil jako učitel v Novém Městě na Moravě. Maloměstské prostředí na Vysočině mělo konzervativní vkus, přesto i tady i tady tvořil nadále v intencích kubismu. Opustil ovšem jeho radikální orfické polohy a vrátil se k předmětnější malbě.
Autoportrét komponoval na struktuře geometrických tvarů. Mísí se v nich plochy s pravými a ostrými úhly s oblými polokruhovými liniemi, které malíř hodně používal od poloviny předešlé dekády, kdy ho ovlivňoval orfický kubismus. Zelené, červené, fialové a žluté kontrastující s tlumenými hnědými plochami ukazují, že barva nadále zůstala důležitou složkou Procházkovy tvorby. I když byl v Novém Městě malíř poněkud izolován od aktuálního dění na výtvarné scéně, stále experimentoval a hledal nové cesty v umělecké tvorbě. Zkoušel zde možnosti inovací v práci s malířskou hmotou jako takovou. Do barvy přidával písek, čímž dosáhl hrubší faktury malby. Překročil plošné limity obrazu a dodal jí prostorovou plasticitu. Nové Město na Moravě se stalo místem, kde se Procházka propracoval ke kombinovaným technikám charakterizujícím jeho budoucí tvorbu. Nůž na Autoportrétu může představovat odkaz na subkulturu Apačů z předválečné Paříže. Zprávy o násilnostech páchaných tajemstvím obestřenými gangy pařížských mladíků, kteří měšťanskou společnost ohromovaly cynismem a absolutním nerespektováním společenských norem, se staly oblíbeným tématem francouzských novin poslední dekády před první světovou válkou. Legendy o pařížských Apačích působily jako oblíbené téma popkultury až do začátku třicátých let, ať už šlo o filmy, literaturu nebo populární hudbu. Mnohé mladé osobnosti rebelující proti měšťácké společnosti se stylizovaly do podoby Apačů prostřednictvím typických součástí jejich výstroje, jako byly námořnická trička, šátky kolem krku a právě dlouhé ostré nože.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.