Josef Kubíček (1890 Slatina nad Zdobnicí – 1972 Brno)
Vítězství
1929, jilm
V roce 1928 slavilo Československo ve velkém stylu desáté výročí svého vzniku. Svou pompéznosti nebyly tehdejší oslavy 28. října už nikdy překonány. V předstihu se dokonce vydávaly příručky, jak správně svátek slavit. Ve státní ideologii získal 28. říjen 1918 nimbus osvobození národa ze staleté habsburské poroby. Vzhledem k působení československých legií byly rozšířené i názory, které vnímaly Československo jako jednoho z vítězů první světové války. Přesné okolnosti vzniku Kubíčkovy sochy nejsou známy, ale s ohledem na dobu jejího vzniku se dá předpokládat síla emocí, které na autora tehdy působily a podněcovaly uměleckou inspiraci.
Na konci dvacátých let opouštěl Kubíček expresionistické tendence a přimkl se k neoklasicismu, který začal dominovat československému výtvarnému umění. Socha Vítězství pracuje s klasicky vyváženými proporcemi ženské postavy. Modelace dřeva opouští goticky ostré zlomy a rýhy. Sochař dlátem vytváří plynulejší o oblejší tvary, které figuře dodávají jemný lyrický dojem. Odklon od expresionismu ale není důsledný. Bohatá barevná škále jilmového dřeva, v němž se střídají světle a tmavě hnědé odstíny dodávají povrchu sochy dynamiku. Vztyčené ruce, dramaticky rozevláté vlasy a vyděšený výraz v obličeji narušují lyriku křehkého ženského těla a vnášejí do díla temnou rovinu. Působí jako náznak toho, že proces vedoucí k 28. říjnu 1918 byl plný bolesti a utrpení.
Josef Kubíček (1890 Slatina nad Zdobnicí – 1972 Brno)
Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Mnichově, mezi nimiž absolvoval tři semestry na Akademii výtvarných umění v Praze. Podnikl studijní cesty do Itálie a Francie, opakovaně pobýval na Slovensku. Od roku 1924 žil v Brně. V Praze byl členem SVU Mánes, na Moravě uměleckého spolku Koliba. Od založení v roce 1922 působil jako člen Skupiny výtvarných umělců v Brně. Po druhé světové válce patřil mezi zakládající členy skupiny Brno 1957. Byl především sochařem, ale hlavně v druhé polovině desátých a první polovině dvacátých let se věnoval i grafice a menší míře malbě. Vytvořil řadu monumentálních sochařských realizací. Mezi ně patří alegorické sochy na průčelích budov filiálky Pražské městské pojišťovny na Moravském náměstí a Pavilonu města Brna na Výstavišti v Brně, Nové radnice a Ředitelství Báňské a hutní společnosti v Ostravě, sochařská výzdoba kostela sv. Kunhuty v Jevišovce, boční oltáře Nejsvětějšího Srdce Páně a sv. Josefa v kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích., pamětní deska s bustou Jiřího Mahena na Solniční ulici v Brně. Kvantitativně a kvalitativně významnou část jeho sochařské tvorby představují dřevěné plastiky.