Bohumír Matal (1922 Brno – 1988 Doubravník-Prudká)
Válka
1948-1949, olej na plátně
Konec čtyřicátých let přinesl konec Skupiny 42. Také Matal se posunul k jiným stylovým polohám. Právě v té době Matal vytvořil monumentální obraz, kterým působivým způsobem uzavřel období čerstvých vzpomínek na válku, jejíž část prožil v pracovních táborech bombardovaného Německa, a zároveň stylovou fázi zaměřenou na mytologii moderního města v intencích Skupiny 42. Malba může být také vnímána jako zajímavá paralela k slavnému obrazu Pabla Picassa Guernica, v němž reagoval na bombardování baskického města Guernica německo-italským letectvem během španělské občanské války.
Válečný výjev zasadil Matal do prostředí středoevropské dělnické periférie. Podle struktury domů by se mohlo jednat o největší brněnskou dělnickou kolonii Divišovu čtvrť, lidově zvanou Šanghaj. Obrysy malých domků kolonie a jejich střech postavených ve svahu vytvářejí při pohledu složitou strukturu přímek a diagonál. Pro Matala představovaly ideální podklad vybudování dynamické urbanistické struktury složené z abstrahovaných geometrických tvarů, jak s ní pracoval v době svého působení ve Skupině 42. Město není tentokrát hlavním aktérem příběhu, ale kulisou pro drastickou scénu zachycující lidí prchající před bombardéry letícími velice nízko nad ulicemi. Téma útěku podpořil malíř motivem jízdních kol, které se v následující dekádě stanou jeho oblíbeným námětem. Kubistický rozklad objektů a postav na geometrické tvary umožnil Matalovi skroutit lidské postavy do anatomicky nepřirozených poloh, které umocňují děs válečného běsnění. Silné obrysové linie domů, střech, objektů a postav využil k vybudování struktury diagonál, kterou použil k hloubkové deformaci prostoru a vytvoření efektu dynamického pohybu. Tomuto dojmu pomáhá také barevnost, která je ve srovnání s jinými obrazy tohoto období velmi pestrá. Matal využil barvy k odlišení ploch jednotlivých geometrických tvarů a vystupňoval tím pocit dynamiky obrazu.
Bohumír Matal (1922 Brno – 1988 Doubravník-Prudká)
Vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně u profesorů Emanuela Hrbka a Františka Süssera. Za druhé světové války byl totálně nasazen v pracovním táboře. Po osvobození se stal členem Skupiny 42 a organizací Umělecká beseda v Praze a SVU Aleš a Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně. Po nástupu komunistického režimu vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců. V době politického tání spoluzaložil v Brně Skupinu 57 a vstoupil do Skupiny Q. Vytvořil více než sedm desítek monumentálních realizací pro architekturu, z nichž více čtyři desítky byly v Brně, mimo jiné nástěnnou mozaiky pro hotel International, obchodní dům Centrum v Brně nebo dřevěné reliéfy pro letiště v Praze-Ruzyni. Vývoj Matalovy tvorby podchycuje proměny hlavní stylové proměny malby té doby. Ve čtyřicátých letech se je díla nesla v duchu surrealismu a městské poetiky, v padesátých letech se v nich odráží jistý příklon ke klasičtější figuraci, v šedesátých letech se posula k abstrakci, nejdříve informelní, později geometrické.