Linka Procházková (1884 Nové Dvory – 1960 Brno)
V září
1937, kombinovaná technika na plátně
V polovině třicátých let opustili manželé Procházkovi inklinaci k primitivismu a podnětům čerpajícím z naivního malířství. Zachována zůstala archaická typika postav, včetně tvarů očí a účesů připomínajících staré řecké umění. Soustředila se ale více na klasickou monumentalitu objemů. Jako modelační prostředek se uplatnilo světlo, které formovalo barvu. Dřívější tvorbu charakterizovaly ucelené barevné plochy. Prostřednictvím světla teď byla vytvořena propracovanější škála odstínů. Na obraze V září tak Linka Procházková nechala škálu valérů a do běla osvětlených míst vyniknout na šatech zobrazené ženy. Barevně světelné aranžmá působí ještě intenzivnější na krajinném pozadí. Kopcovitý nízký horizont a rozlehlá plocha nebe v bohatém spektru modrých a zelených odstínů působí sugestivně a dodává obrazu intenzitu podobnou dílům barokních krajinářů. Pozadí už není jen abstrahující plochou, z níž vystupují postavy v popředí, ale hraje rovnocennou roli s figurální složkou.
V druhé polovině třicátých let se snažil Procházka vytvářet ideální svět, v němž žijí lidé v míru, bezpečí a dostatku. Svět, v němž mohou vychutnávat radosti života, což se na obrazech projevuje plnými košíky z ovocem, obilnými klasy. Linka Procházková s ním tuto snahu sdílela. Žena na obraze má kromě košíku s lákavě šťavnatým ovocem plnou i zástěru. V souvislosti se zájmem o staré řecké umění, dostával tento ideální svět zákonitě podobu bájné Arkádie. Procházkovi byli přesvědčeni o schopnostech a potřebě umění ovlivňovat lidskou mentalitu. V době rostoucího napětí v Evropě a hrozbě nové světové války se možná i tímto způsobem vytvářením pozitivní energie snažili v rámci svých možností tomuto nebezpečí předejít.
Linka Procházková (1884 Nové Dvory u Kutné Hory – 1960 Brno)
Linka Procházková, rozená jako Karolina Scheithauerová, studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jako jediná žena se v roce 1908 zúčastnila druhé výstavy Osmy. Téhož roku se provdala za Antonína Procházku. Od roku 1910 s ním žila v Moravské Ostravě, od roku 1921 v Novém Městě na Moravě a od roku 1924 v Brně. Byla členkou SVU Mánes v Praze, Skupiny výtvarných umělců v Brně a po druhé světové válce Ústředního svazu československých výtvarných umělců, v němž zastávala funkci předsedkyně brněnského krajského střediska. Byla nejen životní, ale i uměleckou souputnicí Antonína Procházky. Podobně jako on inklinovala od poloviny dvacátých let k primitivismu a v třicátých letech k neoklasicismu.