Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
V blázinci
1920, pastel na papíře
V roce 1919 vytvořil Kroha výzdobu dvou místností pražského kabaretu Montmartre, která do jednoho celku organicky sjednotila architekturu, malby a sochy. Vycházel z kubismu, který tehdy dominoval tvorbě českých avantgardních umělců. Kubismus ale v nebývalé míře spojil s expresionismem, jímž dodal celku dynamiku a efekt intenzivní modelace hmoty permanentně probíhající působením tvůrčího ducha. Ve stejném roce začal působit jako stavební dozor při rozšiřování Psychiatrické léčebny v Kosmonosích, kde se setkal s řadou pacientů. Obě zkušenosti se promítaly do jeho samostatné malířské tvorby, jíž se tehdy ve výraznější míře věnoval, a to jak po stylové, tak obsahové stránce.
V letech 1919 a 1920 vytvořil několik pastelových a křídových kreseb s názvem V blázinci. Typický prvek v nich představuje svislá středová osa, kterou tvoří křepčící šílenec se spojenými vztyčenými rukami. Za ním se souměrně kupí další postavy a zamřížovaná okna. Pastel ze sbírek Muzea města Brna je z těchto děl nejrozměrnější a v souvislosti s tím i nejbohatší na vedlejší motivy. Patří mezi ně halucinogenní skupiny trpasličích dívek a obřích brouků prchajících po podlaze. Kubistické prvky nejlépe vyniknou v bočních oknech s průhledy do vnějšího světa a do sousedního pokoje s dalším pacientem. Mříže mění prostory, postavy a objekty za nimi do prostorové struktury kostek, které nedosedají přesně na sebe a vnášejí do obrazu neklid. Ještě výrazněji se na obraze uplatňuje expresionismus. Vedle výrazů a gest postav vyznění umocňuje kolorit tvořený až jedovatě působícími modřemi, zeleněmi a žlutěmi, které připomenou německého expresionistu Emila Noldeho. Dynamice výjevu přispívá nahrazení ostrých obrysových linií postupným ztmavováním barevných odstínů směrem k obrysům postav a objektů. Vedle kubismu a expresionismu uplatnil malíř výrazně i prvky futurismu, kterými zdůraznil efekt dynamiky. Prostřednictvím pravidelně se opakujících prvků jako očí ústředního šílence zachytil iluzi rozfázovaného pohybu. Obdobnou funkci mohou naznačovat i stejné postavy žen a brouků.
Jiří Kroha (1883 Praha – 1974 Praha)
Vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. I když se ve své profesní dráze primárně zaměřil na architekturu, zásadní roli sehrál i jako malíř, scénograf a interiérový designér. V Praze byl členem SVU Mánes, v Brně Skupiny výtvarných umělců. Výrazně se angažoval jako levicový intelektuál. Působil jako místopředseda architektonické sekce Levé fronty a předseda Svazu socialistických architektů. Roku 1925 byl jmenován profesorem na Vysokém učení technickém v Brně. Za protistátní levicovou agitaci byl v roce 1934 odsouzen a propuštěn. V roce 1937 se znovu ujal funkce profesora na VUT. Po příchodu nacistů v roce 1939 byl opět vyhozen a do roku 1940 vězněn v koncentračních táborech, odkud byl propuštěn ze zdravotních důvodů. V letech 1945-1953 znovu působil jako profesor na VUT, opakovaně i ve funkcích děkana a rektora. V roce 1953 odešel na České vysoké učení technické do Prahy. Vedle bohaté architektonické činnosti vytvářel díla na pomezí teorie architektury a výtvarného umění (Sociologický fragment bydlení, Ekonomický fragment bydlení). V Brně stál u zrodu kulturní revue Horizont. Malířské činnosti se věnoval nejintenzivněji v době, kdy byla jeho profesní činnosti v oblasti architektury do jisté míry utlumena. Největší objem jeho malířských děl tak vznikl v první polovině dvacátých a první polovině čtyřicátých let. V prvních z období jsou ovlivněny především expresionismem, ve druhém surrealismem.