19. století
Po silné barokní epoše 18. století zažila Morava ve výtvarném umění po napoleonských válkách na začátku 19. století prudký pokles kvality výtvarného umění. Úroveň moravského malířství měla silně regionální úroveň. Vyšší kvalitu měla jen grafická tvorba (Josef Axmann, Franz Xaver Rektorzik, Franz Richter). Výtvarný život v podobě výstav nebo činnosti uměleckých spolků v Brně a na Moravě prakticky neexistoval. Morava byla historicky těsně napojena na Vídeň. Malou poptávku soukromých sběratelů po výtvarném umění uspokojovaly individuální importy obrazů z Vídně od tamních umělců (Johann Baptist Lampi ml.). V obrazech, které malovali na Moravě místní umělci, dlouho přežívaly ještě barokní vlivy. To se začalo měnit po polovině 19. století. V Brně působili malíři, kteří sice nebyli schopni konkurovat svou tvorbou umělcům středoevropského významu, ale se zpožděním sem přinesli malířské směry jako historismus a romantismus, které už plně odpovídaly umění 19. století (Josef Zelený, Carl Atzker, Franz Adolph Feilhammer).
Číst víceČíst méně
V roce 1882 došlo k zásadnímu zlomu, když byl založen spolek Mährischer Kunstverein, který v Brně začal pořádat pravidelné výstavy, kde malíři dostali možnost předvést svá díla široké veřejnosti. Zároveň to byla doba, kdy na výtvarnou scénu nastupovala silná generace moravských malířů, kteří dokázali uspět v mezinárodní konkurenci. Ti nejlepší z nich zůstali ve Vídni, ale v Brně pravidelně vystavovali a účastnili se života moravských uměleckých spolků (Eugen Jettel, Eduard Kasparides, Hugo Charlemont, Konstantin Stoitzner). I v Brně samotném ale žili umělci, kteří drželi krok se soudobými vídeňskými výtvarnými směry (Emil Pirchan, Samuel Brunner). Konec 19. století přinesl také nový fenomén v tom, že výtvarné umění už nebylo čistě mužskou doménou, ale v profesionálním uměleckém světě se začaly prosazovat také ženy (Marie a Sofie Görlichovy, Zdena Vorlová-Vlčková). Brno se zásluhou výstav pořádaných spolkem Mährischer Kunstverein stalo místem, kde vystavovali i vídeňští malíři evropského významu, kteří k Moravě neměli žádné osobní vazby (Tina Blau-Lang, Theodor Hörmann). V roce 1900 byly v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu otevřeny malířské kurzy pořádané společností Gesellschaft der Kunstfreunde. Učili v nich malíři pozvaní z Vídně, kteří nepocházeli z Moravy, ale v souvislosti se svou pedagogickou činností se zapojili do výtvarného dění v Brně (Anton Hlavacek). Tyto malířské kurzy se staly důležitým předstupněm, který umožnil získat základní výtvarné školení i mladým výtvarníkům, kteří poté pokračovali ve studiích na vídeňské akademii a v první polovině 20. století působili jako úspěšní umělci v Brně (August Potuczek).