Bruno Beran
Ukřižování
20. léta 20. stol., olej na plátně
Obrazy Bruno Berana jsou poměrně dobře datovatelné. Během svého života prošel několika etapami jasně definovaných malířských stylů. V první polovině dvacátých let 20. století byl v souvislosti se svými dlouhodobými pobyty v Mnichově ovlivněn tvorbou zakládajícího člena Mnichovské secese a profesora Mnichovské akademie Hugo Habermanna. Stejně jako on se zaměřil na expresivnější pojetí malby. Nešlo o expresionismus ve stylu uměleckých skupin Die Brücke nebo Der blaue Reiter, ale v jádru klasickou malbu, jejíž expresivní účinek spočíval v širokých dynamických pastózních tazích štětce a ohlasu Habermannova oblíbeného El Greca v manýristicky protažených postavách a šedofialové tonalitě. V této době namaloval řadu obrazů s křesťanskou, především christologickou, tematikou, z nichž nejslavnější byl dnes nezvěstný obraz Pieta.
Mezi obrazy s křesťanskou tematikou patří Ukřižování. Využívá diagonální pohled směřující z nadhledu do hloubky obrazu. Společně se zachycením pouze horní části Kristova těla přibitého na diagonálně položeném kříži to přispívá k expresivnímu vyznění obrazu, který zvýrazňuje šedofialová tonalita na žlutozeleném pozadí a dynamický pastózní malířský rukopis. V protikladu k názvu obraz zachycuje snímání z kříže. Kristus má už krvavou ránu v boku. Jednu ruku má uvolněnou a drží ji žena, patrně sv. Máří Magdalena, která je dalším aktérem scény. Je z ní vidět pouze fragment, ale dlouhým rouchem a dlouhými rozpuštěnými vlasy odpovídá ženám na obraze Oplakávání. Je vidět pouze v temné nafialovělé siluetě, přes vlasy nelze pozorovat její tvář a stojí v kontrastním protisvětle. Světlo vycházející zpoza levého kraje obrazu dodává malbě večerní náladu a mystické ladění.
Bruno Beran (1888 Brno – 1979 Palma de Mallorca)
Bruno Beran pocházel z významné brněnské židovské průmyslnické rodiny. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění ve Vídni a Akademii výtvarných umění v Mnichově. Pobyty v Brně střídal s dlouhodobými pobyty v zahraničí, které ovlivňovaly jeho malířský styl. Po roce 1910 pobýval v Holandsku a především Paříži, odkud se po vypuknutí první světové války vrátil do Brna a vzápětí byl odveden na frontu. V první polovině dvacátých let, žil kromě Brna v Mnichově. Od konce dvacátých let se jeho hlavní zahraniční destinací stalo Španělsko. Byl členem uměleckého sdružení Mährischer Künstlerbund a po válce předsedou jeho nástupnické organizace Künstlerbund Mährische Scholle. Po fúzi dvou hlavních moravskoněmeckých uměleckých sdružení se stal místopředsedou Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens „Scholle“. Mährischer Kunstverein mu uspořádal čtyři samostatné výstavy. V roce 1933 emigroval s manželkou na Ibizu, odkud po vypuknutí španělské občanské války uprchli do Paříže a odtam po nacistické okupaci přes Španělsko do Kanady. Po válce přesídlil do USA, kde se úspěšně živil jako portrétista příslušníků vyšších vrstev, kterým vyhovoval jeho klasický styl. Na začátku sedmdesátých let se usadil na Mallorce, kde donací svých obrazů přispěl k zformování sbírky moderního umění Museo de Mallorca.