Antonín Procházka
U benzínové pumpy
1929, enkaustika na překližce
V době hospodářské konjunktury druhé poloviny dvacátých let vytvořil Procházka ve svých malbách idealizovaný obraz současného světa, který naplnil soudobými reáliemi, ale naprosto z něj vyřadil všechny rušivé prvky chudoby, bolesti, utrpení. Fenoménem meziválečné doby, obzvláště v bohatém Československu, se stala rekreace a cestování za účelem odpočinku a poznávání cizích zemí. Cestování a zájem o masové dopravní prostředky jako lodě, automobily, vlaky, letadla se staly oblíbeným motivem výtvarných a literárních děl. Zároveň s tím šlo o určitou adoraci moderní techniky.
Obraz U benzínové pumpy představuje v Procházkově tvorbě nejvýznamnější dílo, které zmíněnou fascinaci cestováním reflektuje. Automobil s výletníky umocněný výrazným motivem benzínové pumpy jednoduchým, ale efektivním způsobem zpřítomňuje cestovní ruch moderní doby se všemi technickými vymoženostmi. K dobovému kontextu patřil kult mládí, který kontrastoval s úctou ke stáří starého Rakouska. Mládí symbolizovalo energii nového státu a jeho blahobytné společnosti. Kromě moderní techniky danou myšlenku autor zvýraznil motivem mladé rodiny s dětmi postávající u pumpy. Z idealizovaného světa autor odstranil jakékoli náznaky stáří a úbytku sil. Pro vysněnou vizi našel vhodný prostředek v kombinaci neoklasicismu, civilismu a inspiraci naivním malířstvím, která se zde kromě pojetí postav projevuje i v modelování trojrozměrného prostoru.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.