Josef Šíma (1891 Jaroměř – 1971 Paříž)
Tůň
1935, olej na plátně
Na přelomu dvacátých a třicátých let jako jediný malíř působil Šíma ve volném uměleckém sdružení Le Grand Jeu (Vysoká hra) tvořeném především básníky. Le Grand Jeu představovala vlivný příspěvek k dějinám francouzského surrealismu. I když Šíma podobně jako ostatní umělci z okruhu Le Grand Jeu měly ke skupině surrealistů kolem André Bretona jen volné vazby a v řadě věcí se s teorií surrealismu rozcházeli, spojoval je zájem o imaginativní a fantazijní složky skutečnosti. Zatímco surrealisté se v důsledku chtěli odpoutat od reálného světa a prostřednictvím imaginace vytvářet svět nový, Šíma chtěl umělecky ztvárňovat existující svět, v němž ale kromě racionálních prvků chtěl akcentovat potlačené síly imaginace a intuice. Jako člověk zajímající se o technické vědy vnímal svět jako veličinu založenou na matematických a geometrických vzorcích.
V polovině třicátých let po rozpadu hnutí Le Grand Jeu maloval krajiny z francouzského venkova. Promítal do nich ovšem představy o matematickém řádu, na němž je svět založen. V reálné krajině s lesy, stromy a vodními plochami se vznášejí fantaskní trojrozměrné geometrické útvary. Působí jako by byly přirozenou součástí skutečné krajiny. Racionální a imaginativní část tvoří nedělitelný celek. Vodní plochy představovaly už od dob symbolismu konce 19. století symbol ponoru do vlastní duše, podvědomí, intuice. Důležitou roli hrají i na Šímových obrazech tohoto období. Barevně jeho malbám dominují modré, zelené a hnědé, jako tomu bylo už v obrazech z brněnské periférie na začátku dvacátých let. Jejich odstíny nepůsobí ovšem kalně, ale vyzařují specifickou magičnost. Do obrazů výrazně vstupuje bílá, kterou na sebe berou surreální geometrické objekty. Bílá jakožto barva odrážející všechny části barevného spektra tak plní funkci všeobjímající podstaty kosmického řádu světa.
Josef Šíma (1891 Jaroměř – 1971 Paříž)
Od roku 1904 žil Josef Šíma v Brně, kde jeho otec Josef Šíma st. získal místo profesora na státní průmyslové škole. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze, odkud byl v roce 1915 odveden na frontu. Po skončení první světové války se vrátil do Brna, kde působil jako asistent kreslení na Vysokém učení technickém. Stal se zakládajícím členem KVU Aleš a Skupiny výtvarných umělců. Působil také v pražském Devětsilu. V roce 1920 odešel do Francie a od roku 1921 žil trvale v Paříži. V polovině dvacátých let se sblížil se okruhem surrealistických básníků. Stal se uměleckým ředitelem literární revue Le Grand Jeu, kterou tato skupina začala v roce 1928 vydávat. Získal francouzské občanství a zařadil se do tamní umělecké scény. Nadále ale udržoval intenzivní kontakty s Brnem a Československem, kde pravidelně vystavoval. V druhé polovině šedesátých let vytvořil vitráže v chóru kostela Saint-Jacques v Remeši. Úspěchy slavil i jako ilustrátor a scénograf. Prosadil se v širším evropském kontextu a v roce 1959 vystavoval na prestižní umělecké přehlídce Documenta v Kasselu. I když Šíma prožil padesát ve Francii, je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.