Antonín Procházka
Student
1923, enkaustika, kombinovaná technika na plátně
Obraz Student je názornou ukázkou snahy kubistů zachytit ztvárněný objekt ze všech úhlů pohledu. Kubistická literatura ve svědectvích různých postav přinášela mnohdy diametrálně odlišné pohledy na osobnost hlavního hrdiny, jak to předvedl Karel Čapek v románech Povětroň a Život a dílo skladatele Foltýna. Kubistická malba se na dvojrozměrném plátně snažila zachytit postavu a její obličej ve všech třech rozměrech. Procházka zachycuje obličej studenta zároveň z ánfasu i profilu v jediné ploše. Zároveň nechává hlavu na pozadí odrážet ve dvou stínech, které také počítají se simultánním čelním a bočním pohledem. Využívá lomené linie, které umocňují kubické pojetí figury.
Ve dvacátých letech začal autor pracovat s metodou kombinované techniky, kdy se neomezil pouze na klasickou olejovou malbu. Podobně jako na dalších obrazech tohoto období na obraze Student mísil malířské pasty s pískem. V rámci rozsáhlého souboru Procházkových děl ve sbírkách Muzea města Brna tady ale poprvé použil také enkaustiku, tedy malbu horkým voskem, do nějž se přidává barevný pigment. Enkaustika byla rozšířená technika v antickém umění. Pak se ale přestala používat. V Evropě k jejímu znovuobjevení došlo v meziválečném období, kdy si ji oblíbila řada modernistických malířů, především v německém prostředí. Procházka představoval patrně nejvýznamnějšího z nich v rámci Československa.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.