Antonín Procházka
Stříbrná miska
1926, kombinovaná technika na plátně
V polovině dvacátých let přesídlil Procházka do Brna. Opustil avantgardní experimenty a přeorientoval se na novoklasicismus s výraznou příměsí civilismu. Jeho kubistické výtvarné vnímání se přetransformovalo do podoby sumárních hrubých objemů z reality vycházejících objektů a postav. V Brně už také tolik nezkoušel možnosti různých výtvarných technik. Nehledal už netradiční materiály, které by mohl použít při stavbě obrazu. Na druhou stranu v Brně intenzivně jako malířskou hmotu využíval jeden z materiálů, jehož výrazové možnosti pro svou tvorbu objevil v předešlém období, vosk. Enkaustika, malba horkým voskem, do nějž se přidává barevný pigment, se stala typickým znakem malířova stylu v době, kdy i jeho vrstevníci opouštěli svou avantgardní uměleckou fázi. Na obraze Stříbrná miska Procházka kombinoval malbu voskem s klasickou olejomalbou.
Zátiší zůstala oblíbeným autorovým námětem i v jeho neoklasicistním období. Nesloužila už jako podklad pro abstrahující geometrické členění plochy, ale zajímala ho jako soubor smyslově vnímaných objektů. Soustředil se na věcnost a materiálové kvality zobrazených předmětů. I když se Procházka přiklonil k realističtějšímu vnímání světa, pozadí a stůl, na nějž zátiší nainstaloval, ale podává jako stylizovanou plochu. Tím okolní prostředí ztrácí na významu a více vyniknou samotné vyobrazené předměty. Na tomto konkrétním obraze jde o láhev a sklenice s vínem, jablka, hrušku a hrozny na míse. Obecně se i na dalších malbách jedná o soubory různých pochutin. Zátiší tak slouží jako zdroj příjemných smyslových prožitků ve světě, který si chce umělec vychutnat.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.