Helena Bochořáková-Dittrichová (1894 Vyškov – 1980 Brno)
Staré Brno pod sněhem
1928, olej na plátně
Městská krajinomalba představuje vedle sociální grafiky nejdůležitější, i když poněkud opomíjenou, součást díla Heleny Bochořákové-Dittrichové. Nejrozsáhlejší část z ní tvoří obrazy zachycující pohledy na Brno. Největší inspiraci ji poskytovala předměstí v těsném sousedství centra města. Specifickou čtvrtí je Staré Brno. V globálním kontextu jde o neobvyklý fenomén, kdy se ve 13. století těžiště původního města přeneslo na předměstí a Staré Brno se naopak stalo předměstím těsně sousedícím s novým městem resp. centrem města. V době vzniku obrazu Staré Brno vizuálně působilo jako pitoreskní oblast, kde se mísily nižší domy, které prošly architektonickým vývojem i několika století s několikapatrovými činžovními domy z přelomu 19. a 20. století. Jako námět si malířka vybrala fragment čtvrti ležící v těsném sousedství centra Brna, prostor kolem prostranství na souběhu dnešní Hybešovy ulice a Nových sadů při pohledu ze svahu Denisových sadů.
Malířka zachycuje ponurou atmosféru předměstské, do jisté míry dělnické čtvrti. Sugestivní náladě přispívá sněhová pokrývka, včetně pustých zasněžených polí v pozadí, a zimní šero, které prostupuje ulicemi. Autorce se podařilo evokovat dojem lezavého chladu. Nejde ji ovšem o realistické ztvárnění výseku dané čtvrti, ale důležitou součást její malby obecně představují expresionistické prvky. Kromě dynamického rukopisu se projevují barevnou nadsázkou v podání jednotlivých domů. Výrazné barvy ohraničují silné obrysové linie. Každý dům se tak stává autonomní barevnou plochou, která ve svém tónu nese individuální až psychologický výraz.
Helena Bochořáková-Dittrichová (1894 Vyškov – 1980 Brno)
Helena Bochořáková-Dittrichová navštěvovala malířské kurzy pořádané společností Gesellschaft der Kunstfreunde v Brně, které vedl Anton Nowak, soukromě studovala ve Vídni u žačky Tiny Blau-Lang Niny Karáskové. V roce 1913 se provdala za básníka a středoškolského profesora Vladimíra Bochořáka a odstěhovala se s ním do Brna. Po první světové válce, kdy získaly ženy možnost studovat na vysokých školách, absolvovala jako jedna z prvních žen Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce Augusta Brömseho. Ve dvacátých a třicátých letech podnikla se svým manželem velké množství zahraničních cest a pobytů po Evropě, USA, SSSR i Turecku. Její obrazy zachycují městské motivy, především z Brna, ale v hojné míře i ze zahraničních cest. Patřila také k výrazným představitelům sociálního umění. Důležitá je její grafická a ilustrátorská tvorba. Vedle malby a grafiky působila také jako spisovatelka. Patřila mezi nejvýznamnější brněnské ženy-umělkyně. S důrazem, který je v posledních letech kladen na ženské umění, došlo k objevení Heleny Bochořákové-Dittrichové i v zahraničí. V roce 2014 uspořádalo National Museum of Women in the Arts ve Washingtonu samostatnou výstavu The First Woman Graphic Novelist: Helena Bochořáková-Dittrichová, kde ilustrovanou knihu Heleny Bochořákové- Dittrichové Z mého dětství vydanou v roce 1929 označilo za první román beze slov vytvořený ženou.