csČeština
Navigation

Josef Švanda
Portrét ženy v čepci se stuhami
1824, olej na plátně

Formátem, rokem vzniku a způsobem provedení působí obraz jako protějšek Portrétu muže v modrém kabátě. V tom případě by bylo možné uvažovat o tom, že obě malby zachycují manželský pár. Tato varianta by mluvila proti teorii, že Portrét muže v modrém kabátě zachycuje Valentina Gerstbauera (1792 – 1836). Jeho budoucí manželce Pauline Sommerové (1816 – 1890) bylo v roce 1824 teprve osm let a žila v Olomouci. Rozluštění rébusu neusnadňuje ani skutečnost, že se nepříliš frekventované jméno Valentin dědilo v rodině Gerstbauerů z generace na generaci a proniklo i do spřízněného rodu Falkensteinerů. Rodiči Valentina Gerstbauera staršího byli cukrář Valentin Gerstbauer (1750 – 1832) a Franziska (1761 – 1818), dcera kominíka Mauritze Tamona. Jejich životní data z nich nedělají o nic pravděpodobnější kandidáty na osoby zobrazené na obou protějškových portrétech.
Ať už Portrét ženy v čepci se stuhami zpodobňuje kohokoli, představuje charakteristickou ukázku biedermeierského portrétu z brněnského prostředí. Nedosahuje sice kvality špičkových vídeňských malířů jako Ferdinand Georg Waldmüller, ale přináší ho na dobré úrovni. Malba období biedermeieru pracovala s popisným realismem. Švanda s velkou přesností dokázal zachytit detailní kresbu květinových ornamentů na látkovém přehozu křesla i jemnou strukturu krajek na čepci a límci zobrazené dámy. Portréty tohoto typu ukazovali rostoucí sebevědomí měšťanů, kteří si ve společnosti upevňovali své postavení a do jisté míry se snažili přiblížit aristokracii. Švanda jejich stoupající status na tomto obraze i na Portrétu muže v modrém kabátě zdůraznil použitím majestátního červeného závěsu v pozadí, který byl tradičně používán na šlechtických portrétech.

Josef Švanda (1796 Brno – 1829 Brno)

Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde ho učil Johann Baptist Lampi ml. Lampiho klasicistní styl přenesl v méně náročné formě do měšťanského prostředí. Spojil ho s analytickou popisností tváří portrétovaných a stal se tak typickým představitelem biedermeieru. Ve dvacátých letech 19. století byl nejvýznamnějším brněnským portrétistou. Maloval i podobizny příslušníků moravských hraběcích rodů (Dubští, Mitrovští, Žerotínové) a duchovenstva. Ve velké míře portrétoval brněnské měšťany a vrchnostenské úředníky. Stal se konstitující osobností brněnského měšťanské portrétu. V této roli na něj navázali Johann Nepomuk Gebhardt a Antonín Jan Ferenz.

Robert Janás

Top