csČeština
Navigation

Leopold Pollak
Dívka s květy
1854, olej na plátně

V 19. století žilo v Itálii velké množství německých umělců. Tvořili tam patrně největší skupinu cizích výtvarníků. Až do roku 1866 se mezi Němce počítali také občané Rakouské monarchie, tedy i Čech a Moravy. Lombardie a Benátsko byly přímo součástí Habsburské monarchie. Na akademiích v Miláně a Benátkách vyučovali i němečtí a rakouští profesoři. Početná komunita německých umělců žila v Římě. Po porážce ve válce s Pruskem v roce 1866 byl rozpuštěn svaz německých států Německý spolek a rakouští umělci byli vyloučeni z německých organizací v Římě. Zároveň v italských válkách o nezávislost ztratilo Rakousko Lombardii a Benátsko, čímž přišlo o řadu přímých vazeb k regionu.

Obraz Dívka s květy od Leopolda Pollaka pocházejícího z Čech vznikl ještě v době, kdy nezanedbatelnou část umění Rakouské říše vytvářeli malíři žijící v Itálii. Velký příliv středoevropských umělců do Itálie nastal po roce 1810, kdy se v Římě z jejich řad začalo formovat nazarénské hnutí, které se inspirovalo především italskou malbou 15. století. Vedle nazarénské malby s velkými náboženskými a historickými tématy se v průběhu druhé čtvrtiny století formoval tzv. benátský resp. italský žánr, který v idealizované podobě přinášel výjevy z každodenního života italského lidu. Důležitou roli v něm hrály postavy mladých smyslných Italek zidealizovaných až do podoby, která má dnes paralelu ve vyretušovaných fotografiích modelek v módních časopisech.

Na obraze jsou patrné charakteristické znaky, které spojovaly středoevropské malíře působící v 19. století v Itálii. Z tmavohnědého pozadí vystupující dívka v dobových světlých šatech odpovídá středoevropské portrétní malbě padesátých a šedesátých let 19. století. Italské vlivy jsou ale patrné v klasicky monumentálním pojetí postavy oproštěné od popisných detailů, dokonale symetricky pojaté tváři a až alabastrově hladké pleti dívky. Jemnost portrétu umocnil Pollak ještě květinami, které dívka nese v koši. Ty spojují malbu s obrazy květinových zátiší vznikajícími ve stejném období.

Leopold Pollak (1806 Loděnice – 1880 Řím)

Byl představitelem pozdně klasicistní portrétní malby a tzv. italského žánru. Po studiích na akademiích v Praze a Vídni odešel v roce 1833 do Říma, kde se trvale usadil. Zapojil se do aktivit početné německé umělecké komunity žijící v Římě, k níž do prusko-rakouské války v roce 1866 patřili i výtvarníci z Rakouské monarchie, tedy i Čech a Moravy. Spolu s dalšími příslušníky německé komunity stal v roce 1845 u zrodu římského uměleckého sdružení Deutscher Künstlerverein. Římské vlivy posílily Pollakovy tendence k hladké idealizované malbě a dodaly jeho portrétům jemnost a subtilní poetickou barevnost.

Robert Janás

Top