Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Spící ženy
1940, olej na plátně
V době nacistické okupace se Král věnoval především tématům žen pracujících na poli malovaných v neoklasicistním stylu. V posledních dílech motiv polní práce spojuje s motivem snění. Vzhledem ke skutečnosti, že od poloviny dvacátých let, kdy opustil oblast sociálního umění, maloval ve figurálních obrazech především ženské postavy, prohluboval v zasněných námětech pocity citovosti, jemnosti a křehkosti. Modeloval tak jinou realitu, odlišnou od tíživé situace, v níž se jako levicový intelektuál nedlouho před svým zatčením gestapem nacházel. Důraz na spjatost s rodnou zemí ve formě zemědělské půdy, který se prolínal s iluzí snu a ideálu, nabízel určitou formu úniku.
I když Spící ženy možná na první pohled neprozrazují autorovo téma polních prací, odkazuje k nim oděv obou postav, zemitý odstín plochy, na němž ženy spí i dlouhá venkovská alej stromů na obzoru. Jde o jediný Králův obraz, který je výslovně zasazen do noci. Prozrazuje to srpek měsíce svítící na obloze. Temný kolorit, který na ostatních obrazech malířovy závěrečné tvůrčí etapy zdůrazňuje tíživou náladu, získává v noci jiné vyznění. Odpovídá vlahé letní noci, v níž měsíční svit jemnými žlutavými odstíny zalévá krajinu. Ženy bezstarostně spící po práci na poli umocňují pocit klidu a bezpečí. Srpek měsíce se nad nimi sklání, jako by je hlídal. Sošné monumentalizující pojetí od detailů oproštěných postav a oděv spící ženy v červenobílých barvách české nebo slovanské bikolóry ovšem naznačují hlubší autorův záměr evokovat situaci národa vystaveného nebezpečí vládnoucího nacistického režimu.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.