Antonín Procházka
Snoubenci
1907, olej na lepence
V roce 1906 se prostřednictvím Bohumila Kubišty Procházka seznámil se studentkou pražské Uměleckoprůmyslové školy Karolinou Scheithauerovou, která se jako Linka Procházková stala jeho celoživotní životní i uměleckou souputnicí. Na podzim 1907 spolu odcestovali do Berlína, kde se na začátku dalšího roku vzali. Silně osobní téma zachytil Procházka se smyslem pro výstižnou zkratku. Obrazu dominují odstíny modré barvy, z nichž vystupují jen barevně zřetelně odlišné hlavy obou snoubenců. Obrysy jsou jen zběžně naskicovány a to i případě tváří obou postav. Mají evokovat, nechat diváka domýšlet, ne iluzivně zobrazovat.
V roce vzniku obrazu proběhla první výstava skupiny Osma. V souvislosti s vystavenými Procházkovými díly zmiňovali současníci vliv francouzského malíře a grafika poloviny 19. století Honoré Daumiera, který Procházku zaujal při první návštěvě Francie, kterou jen několik měsíců předtím podnikl s Emilem Fillou a Friedrichem Feiglem. Obraz Snoubenci na výstavě Osmy zastoupen nebyl a výtvarně je také řešen jinak. Nicméně Daumierova schopnost kresebné zkratky, která vystihne podstatné rysy figur i prostředí v několika tazích štětce, je něco, co svým způsobem našlo ohlas i v této malbě.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.