Vincenc Makovský (1900 Nové Město na Moravě – 1966 Brno)
Skloněný ženský akt
1932, bronz
Během svého dlouhého pobytu v Paříži ve druhé polovině dvacátých let se Makovský seznámil s abstraktním sochařstvím, které se tam silně rozvíjelo. Stalo se pro něj zdrojem inspirace a vedle realistické portrétní sochy se proto už v Paříži zaměřil na abstrakci. Po svém návratu do Československa v roce 1930 se tak veřejnosti představil v nejexperimentálnější etapě své tvorby. Inspiroval se syntetickým kubismem, konstruktivismem, nastupujícím surrealismem. Zkoušel různé sochařské materiály, což se v řadě případů projevilo v malé trvanlivosti výtvarných děl, které dnes známe jen z fotografií. Abstraktní projev ale sochař brzy uzpůsobil monumentální formě a tradičním materiálům.
Skloněný ženský akt vznikl v době, kdy sochař dobu nejintenzivnějších experimentů opouštěl a snažil se skloubit abstraktní stylizaci s klasickou monumentální formou. Ve skloněném ženském těle nachází obecné archetypální tvary. Všímá si především oblých siluet, z nichž modeluje organicky působící hmotu. Oblé obrysy nechává dosedat na ostré hrany, které ohraničují velké rovné boční plochy. Dosahuje rovnováhy mezi trojrozměrně působícím oblým tělem a jasně vymezenými plošnými pasážemi, které podněcují dojem, že právě ony se nacházejí v úhlu pohledu, z nějž má divák sochu sledovat. Vzniká tak vyvážená kombinace dvou a trojrozměrného objektu. Objemová socha zároveň vyvolává dojem plošného abstraktního reliéfu.
Vincenc Makovský (1900 Nové Město na Moravě – 1966 Brno)
Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, původně malbu, ale přestoupil na sochařství. Na základě své diplomové práce získal stipendium na pobyt v Paříži, kde ho učil Antoine Bourdelle. Po skončení ročního stipendia zůstal i nadále v Paříži, kde prožil druhou polovinu dvacátých let. Ve třicátých letech žil v Praze. Během druhé světové války působil jako profesor na Škole umění ve Zlíně. Od roku 1945 žil v Brně, kde pracoval jako docent a posléze profesor modelování na Vysokém učení technickém. V roce 1952 byl jmenován profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. V Praze byl členem SVU Mánes a Skupiny surrealistů v ČSR, v Brně Skupiny výtvarných umělců a po druhé světové válce Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské a posléze Svazu československých výtvarných umělců. Vytvořil řadu monumentálních sochařských realizací. Mezi ně patří v Brně Pomník Rudé armády na Moravském náměstí, sousoší Nový věk u Výstaviště, sousoší bratří Mrštíků u Janáčkova divadla, busty Karla staršího ze Žerotína a maršála Malinovského, v Mělníku figurální výzdoba kašny na náměstí Míru, četné pomníky a busty Tomáše Garrigue Masaryka (Vídeň, Bystřice nad Pernštejnem, Bohumín, Kunratice), Jana Amose Komenského (Uherský Brod, Naarden, Betlehem), Stanislava Kostky Neumanna (Bílovice nad Svitavou).