Linka Procházková (1884 Nové Dvory – 1960 Brno)
Šachisté
1918, olej na plátně
Obraz Šachisté má v kontextu díla autorky zvláštní místo. Nepatří mezi její nejtypičtější práce. I když byla životní a tvůrčí souputnicí Antonína Procházky, neinklinovala k jeho experimentům s uměleckou tvorbou a technikami. V rámci dobové moderny sledovala její klasičtější linii. Plynulé linie, oblé objemy, přehledně řešený prostor, barvy vycházející z reality, bez hlubších symbolistních nebo expresivních kontextů charakterizují i tuto malbu. Současně jde ale o dílo, v němž se Procházková nejvíce přiblížila kubismu. Obvyklé oblé tvary a linie se mění na hranaté. U poháru položeného na stole lze, v umírněné formě, sledovat kubistickou snahu o zachycení objektu z různých úhlů pohledu v rámci jednoho záběru. Tři velké plochy sak obou šachistů a křesla podané ve výrazných jasně odlišných barvách vystupují z barevně tlumeného okolí. Tento způsob řešení koloritu odpovídá ideji symbolického významu barev, s nímž pracovali čeští kubisté v desátých letech 20. století. Také šachy se jako námět uměleckého díla objevily v kubistických obrazech Pabla Picassa a Emila Filly.
V letech 1918-1921 trpěl Antonín Procházka zánětem nervů, který ho omezoval v umělecké tvorbě do té míry, že téměř nemaloval. Nemoc jeho malířské aktivity přerušila v době, kdy vytvářel nejradikálnější kubistické obrazy. V této souvislosti je možné teoreticky uvažovat, že dílčí a časově omezený příklon Linky Procházkové ke kubismu souvisel s určitou snahou pokračovat v uměleckém poslání milovaného životního partnera.
Linka Procházková (1884 Nové Dvory u Kutné Hory – 1960 Brno)
Linka Procházková, rozená jako Karolina Scheithauerová, studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jako jediná žena se v roce 1908 zúčastnila druhé výstavy Osmy. Téhož roku se provdala za Antonína Procházku. Od roku 1910 s ním žila v Moravské Ostravě, od roku 1921 v Novém Městě na Moravě a od roku 1924 v Brně. Byla členkou SVU Mánes v Praze, Skupiny výtvarných umělců v Brně a po druhé světové válce Ústředního svazu československých výtvarných umělců, v němž zastávala funkci předsedkyně brněnského krajského střediska. Byla nejen životní, ale i uměleckou souputnicí Antonína Procházky. Podobně jako on inklinovala od poloviny dvacátých let k primitivismu a v třicátých letech k neoklasicismu.