Antonín Procházka (1882 – 1945)
Romantická krajina
Kol. 1939, olej na plátně
V druhé polovině třicátých let prošla Procházkova krajinomalba proměnou. Místo klidných vyvážených pohledů do krajiny maloval kompozice s dramatickou atmosférou. Archaickou analytickou kresebnost vystřídaly uvolněnější tahy štětce a malířsky plné objemy zobrazených postav a objektů. Harmonický kolorit nahradily temné hutné barvy. Důležitou roli plnilo světlo, které se stalo tvárným prostředkem modelujícím barevné hmoty. Figurální stafáž zachycuje malíř v dynamickým pohybech.
Obraz Romantická krajina využívá barokní kompoziční vzorec založený na struktuře diagonál expresivních pohybů. Malbě dominuje diagonála tvořená proudem z nebe vycházejícího světla, které z pravého horního rohu směřuje k muži krotícímu dva vzpínající se koně. Diagonálu světla podtrhuje souběžná diagonála řady domů stoupající na protějším břehu řeky. Sama řeka směřující k moři vytváří další rovnoběžnou diagonálu, která zklidňuje proud světla. Symbolický význam barev je zřetelný v kombinaci bílého a černého koně. Světlo dramaticky modeluje barvy, jimž dominují odstíny z temnější části barevného spektra, fialové, modré, zelené. Zmíněný kolorit, dramaticky zamračené nebe a celková expresivní nálada připomenou Procházkova oblíbeného manýristického malíře El Greca.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.