Franz Adolf Feilhammer – Romantická krajina s měsícem, 1871, olej na plátně
Noc a měsíc představovaly oblíbený námět romantismu. Feilhammer ho zasadil do alpského prostředí s jezerem a horskými štíty. Obraz maloval jako ostatní svá díla v intencích vídeňské romantické krajinomalby tak, jak se odvíjela od profesora vídeňské akademie Franze Steinfelda. V přírodě odpozorované skály, kameny, stromy, jezero spojil do celkové kompozice, kterou podřídil svým výtvarným záměrům. Jak to bylo typické pro vídeňskou romantickou krajinomalbu, prostopuje scénu klidná atmosféra s minimem dramatických prvků, v tomto případě temných mraků. Mraky ale nezastírají měsíc a nijak netlumí poetičnost jeho svitu. I když noční krajina zalitá září úplňku patří obecně k typickým romantickým kulisám, ve vídeňském kontextu nebyla příliš rozšířená. Vídeňští romantičtí krajináři druhé třetiny 19. století upřednostňovali spíše výjevy odehrávající se za jasného dne.
Číst víceČíst méně
V noční scenérii dokázal Felhammer uplatnit jemné přechody barevných odstínů s dominujícími modrými, šedými a hnědými tóny. V krajinách zasazených do denní doby pracoval s hnědými, zelenými a modrými barvami, kterým nedokázal dát bohatost odstínů a kladl je vedle sebe poněkud tvrdě. V obraze Romantická krajina s měsícem se mu valérovou škálu podařilo citlivě odstupňovat a sladit s působivě rozloženým světlem a stíny. I když obraz namaloval až na začátku sedmdesátých let 19. století, není v něm vidět tvůrčí krize, do níž v té době stále hlouběji upadal.
Franz Adolf Feilhammer (1817 Brno – 1888 Brno)
Nejznámějším Feilhammerovým dílem je portrét barona Trencka uchovávaný na Špilberku, podle nějž si většina lidí u nás vytváří představu o podobě slavného vojáka a pozdějšího vězně. V Brně byl ale Feilhammer ve své době vyhledávaný především jako krajinář. Maloval způsobem typickým pro romantické krajináře. Motivy ze skutečné přírody odpozorované na různých místech kombinoval do jedné kompozice. A tak přestože žil téměř celý život v Brně, proslavily ho zde především alpské krajiny. Čerpal v nich ze své studijní cesty do Alp v roce 1864, na kterou mu stipendium poskytl Moravský zemský výbor. V roce 1876 neúspěšně žádal o další cestovní stipendium s odůvodněním, že všechny motivy z předešlé cesty už opakovaně vyčerpal. Kolem roku 1880 ale na výtvarnou scénu už nastoupila nová generace moravských malířů, která se výrazně prosadila i za hranicemi rodné země a Feilhammer neměl lokální úrovní své tvorby v takové konkurenci šanci uspět.