Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Rodina
1925, olej na plátně
Obraz uzavírá etapu, v níž se autor věnoval sociálnímu umění. Po poválečné hospodářské krizi se od poloviny dvacátých let Československo nacházelo ve fázi hospodářské konjunktury, a tak sociální témata ztrácela na aktuálnosti. Král zachycuje mladou rodinu, kterou tvoří mladí manželé s malým dítětem. Žena je bosá, muž je dělník. Jde o představitele nižších vrstev. Na rozdíl od obrazů předešlých let nepůsobí ale depresivně. Manžel má práci, podle oděvu patrně na některé z mnoha budovaných staveb tehdejší doby. Scénu zalévá jasné sluneční světlo. Jasně modrá hladina široké řeky se rozprostírá k dalekému horizontu pod jasným nebem. Působí jako symbol naděje a perspektiv, které se mladé rodině do budoucna otevírají. Slunečnému dni odpovídá škála lehkých světlých barev, která se zásadně liší od temného expresionistického koloritu dřívějších obrazů.
I když Král nezapírá kubistické východisko, tlumí ostré lámané linie a hranatým tvarům umírněně dodává na oblosti. Podobně jako na Portrétu Emila Králíka eliminoval dynamické diagonály a v kompozici zdůraznil význam vertikál. Vysoké štíhlé postavy dělnických manželů doplňuje dlouhá tyč, kterou muž drží v ruce. Vertikály vyvažují klidné diagonály a horizontály okrajů nábřeží, budovy a obzoru. Král tak vytváří dojem vznešené klasické monumentality. Obraz sice patří do kategorie sociálního umění, ale nezachycuje už příslušníky nižších vrstev jako zubožené existence na okraji společnosti, ale jako plnohodnotné a do určité míry sebevědomé občany. Ležící pes jakoby ztrácel pozici hladového toulavého zvířete a povýšil na pozici příslušníka domácnosti, v níž se z dělníků stávají měšťané.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.