Antonín Procházka
Promenáda v Mentonu
1928, enkaustika na překližce
Na konci dvacátých let vrcholila ve světě hospodářská konjunktura. Už za Rakousko-Uherska představovaly Čechy a Morava druhou a třetí zemi v pořadí podle výše HDP v celé říši. Po rozpadu monarchie se na ně nenahlíželo jako na poražené země a Československo nebylo zatíženo takovými válečnými reparacemi jako Rakousko. To vše přispělo k tomu, že Československo patřilo na konci dvacátých let mezi deset nejvýkonnějších světových ekonomik. I střední vrstvy si mohly dovolit cestovat za rekreací do zahraničí. Manželé Procházkovi opakovaně navštěvovali Francii a Itálii. Procházka se po letech strávených v Moravské Ostravě a Novém Městě na Moravě usadil v Brně, které žilo podstatně intenzivnějším kulturním a společenským životem. Dařilo se mu i prodávat své obrazy. Šťastná doba se odrazila i v jeho malířské tvorbě. Vytvořil idealizovaný svět šťastných lidí. Odehrává se sice v reálné současnosti, ale jsou z něj naprosto vyloučeny tíživé skutečnosti chudoby, válek, nemocí a umírání.
Promenáda v Mentonu zachycuje výjev z přímořského letoviska na Francouzské Riviéře. Riviéra byla už dříve symbolem luxusu a dovolenkových radovánek vyšších vrstev. Za hospodářské konjunktury si toto potěšení mohly dopřát i střední vrstvy, včetně gymnaziálního profesora Procházky. Obraz zaplňují mladí lidé v moderních pohodlných oděvech, kteří bezstarostně korzují a smějí se pod korunami subtropických stromů a prozářeným nebem Azurového pobřeží. Autor v rámci dobového neoklasicismu hojně využíval prvky civilismu a inspirace naivním uměním, což umocňovalo uvolněnou a radostnou náladu těchto maleb. Charakteristickým rysem se stala kombinace olejomalby s horkým voskem. Už za něco málo více než deset let se zobrazená idyla rozplyne, když se za druhé světové války Menton stane centrem italské invaze do Francie.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.