Josef Šíma (1891 Jaroměř – 1971 Paříž)
Předměstská krajina
Kol. 1920, olej na plátně
V krátkém období mezi demobilizací a odchodem do Paříže čerpal malíř náměty především z brněnské periferie. Zajímal se o techniku. Jako doplněk k svému uměleckému školení studoval i stavební inženýrství na vysokých učeních technických v Praze i Brně, kde působil také jako pedagog. Dané skutečnosti se projevují v jeho malbách. Šíma mapuje brněnská dělnická předměstí. Sleduje je okem technokrata. Není v nich vidět žádná lidská postava, žádné typy z dělnických vrstev, které patřily k oblíbeným námětům jiných umělců zabývajících se realitou všedního dne nižších tříd. Jako by se v Šímově pojetí na předměstích neodehrával žádný život. Velkou pozornost naopak věnuje technickým konstrukcím, především mostům, továrnám, vodním dílům. Obraz Předměstská krajina zachycuje pohled na industriální oblast kolem Svitavy. V průběhu 19. století se kolem řeky protékající napříč východními předměstími Brna vytvořil souvislý pás továren, který se stal jedním z charakteristických rysů tzv. Rakouského nebo Moravského Manchesteru. Továrny v tomto pásu jsou v posledních třiceti letech systematicky demolovány, ale v Šímově době existovaly ještě v plném rozsahu.
Barevnou škálu tvoří kalné ocelově modré, zelené a hnědé tóny. Daný kolorit je typický pro tuto fázi autorovy tvorby obecně. Výstižně charakterizuje atmosféru průmyslových čtvrtí. Důležitou roli v kompozici obrazu plní výrazné obrysové linie, které městskou krajinu dělí na soustavu ploch pojatých v konkrétní barvě. Obraz tak navozuje dojem, že ho Šíma vytváří jako konstrukci složenou z jednotlivých stavebních dílů. Evokuje tím pocit strojové výroby příznačný pro průmyslovou krajinu.
Josef Šíma (1891 Jaroměř – 1971 Paříž)
Od roku 1904 žil Josef Šíma v Brně, kde jeho otec Josef Šíma st. získal místo profesora na státní průmyslové škole. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze, odkud byl v roce 1915 odveden na frontu. Po skončení první světové války se vrátil do Brna, kde působil jako asistent kreslení na Vysokém učení technickém. Stal se zakládajícím členem KVU Aleš a Skupiny výtvarných umělců. Působil také v pražském Devětsilu. V roce 1920 odešel do Francie a od roku 1921 žil trvale v Paříži. V polovině dvacátých let se sblížil se okruhem surrealistických básníků. Stal se uměleckým ředitelem literární revue Le Grand Jeu, kterou tato skupina začala v roce 1928 vydávat. Získal francouzské občanství a zařadil se do tamní umělecké scény. Nadále ale udržoval intenzivní kontakty s Brnem a Československem, kde pravidelně vystavoval. V druhé polovině šedesátých let vytvořil vitráže v chóru kostela Saint-Jacques v Remeši. Úspěchy slavil i jako ilustrátor a scénograf. Prosadil se v širším evropském kontextu a v roce 1959 vystavoval na prestižní umělecké přehlídce Documenta v Kasselu. I když Šíma prožil padesát ve Francii, je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.