Antonín Procházka
Před výlohou
1904, olej na lepence
V roce 1904 Procházka během pražských studií přecházel z Uměleckoprůmyslové škole v Praze na Akademii výtvarných umění. Na Akademii výtvarných umění pak studoval se svými budoucími souputníky ze skupiny Osma. Obraz Před výlohou ale vznikal ještě před vznikem Osmy v době, kdy malíře ještě nemohly ovlivnit jejich vzájemné diskuze o moderním umění. Je vzácnou ukázkou rané autorovy tvorby z doby, kdy fauvismus ani kubismus ještě nenastoupily ani na francouzskou výtvarnou scénu a Praha neznala z vlastní zkušenosti ani díla Edvarda Muncha, jehož výstava v následujícím roce výrazně ovlivnila Procházkovu uměleckou generaci.
Obraz je ještě ovlivněn dobovým kontextem malířství konce 19. století, kdy se naturalismus a impresionismus soustředily na zachycení barevné a světelné atmosféry konkrétního místa v konkrétní denní a roční době. Procházka vytváří přesvědčivou iluzi večerní velkoměstské ulice ozářené světlem z výlohy obchodu s oděvy. Elektrické světlo modeluje odstíny barev ve škále, z níž vystupují výrazné akordy. Na budoucí Procházkovo směřování ukazují hrubý pastózní rukopis, sumární pojetí objemů, zjednodušená kresba a upřednostnění zobecňujících znaků na úkor precizního zachycení reality.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.