Linka Procházková (1884 Nové Dvory – 1960 Brno)
Portrét Marie Růžičkové
20. léta 20. stol., olej na plátně
Nejtypičtějším tématem obrazů Linky Procházkové byla žena. Žena ve své civilní podobě, žena jako alegorický typus, žena jako matka. V těchto obrazech žena představovala ústřední prvek malby. Tvořila dominantu celé kompozice. Ostatní předměty, případně další postavy měly roli doplňku, který upřesňuje poslání, charakter hlavní ženské figury. Ženy-profesionální malířky už neznamenaly výjimečný úkaz jako v předválečné době. Stále ale ještě ve srovnání s muži hrály minoritní roli jak v jejich celkovém počtu, tak postavení na umělecké scéně a v kulturním životě obecně. Portrét Marie Růžičkové působí jako milník v brněnské malbě ve smyslu postupné ženské emancipace. Zachycuje sebevědomou mladou ženu. Ženy tradičně nosily dlouhé vlasy. Po skončení první světové války si je nechávaly výrazně zkrátit do formy bob účesu. Vyjadřovaly tím snahu dále se nepodřizovat mužům a vyrovnat se jim v pracovní kariéře i společenském postavení. Marie Růžičková má vlasy učesané do varianty bob účesu zvaného shingle bob s vlasy zastřiženými těsně pod ušima. Ten se v repertoáru kadeřníků objevil v polovině dvacátých let. Byl znakem tzv. flapperek, mladých dívek, které zcela zbortily představu o tom, co je slušné ženské chování. Oddávaly se nezávazným zábavám, předmanželskému sexu, tančily na jazz, na veřejnosti pily alkohol a kouřily, ty bohatší samy řídily auta. Nosily volné rovné šaty projmuté v pase, které sahaly jen ke kolenům. Podobně jako portrétovaná dívka. Bičík, který drží ležérně v ruce, ještě více umocňuje dojem silně emancipované mladé ženy.
Přes blízkost životních i uměleckých názorů neinklinovala Linka Procházková k radikálním modernistickým experimentům Antonína Procházky. Portrét vznikl v době, kdy se její manžel přes inspiraci primitivismem propracovával k neoklasicismu. Jejich malířský styl se tak těsně přiblížil. I když je více výtvarných prvků sbližovalo, než odlišovalo, dají se v jejich tvorbě sledovat odlišné akcenty. Malířka naplňovala své obrazy větším lyrismem a jemností, což platí i pro portrét emancipované mladé ženy. Působí méně syrově. Autorka má smysl pro dekorativně vytříbený účinek barvy. Kombinace modrého přehozu, tmavých šatů, tělové barvy a šedého pozadí dodává malbě estetickou působivost.
Linka Procházková (1884 Nové Dvory u Kutné Hory – 1960 Brno)
Linka Procházková, rozená jako Karolina Scheithauerová, studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jako jediná žena se v roce 1908 zúčastnila druhé výstavy Osmy. Téhož roku se provdala za Antonína Procházku. Od roku 1910 s ním žila v Moravské Ostravě, od roku 1921 v Novém Městě na Moravě a od roku 1924 v Brně. Byla členkou SVU Mánes v Praze, Skupiny výtvarných umělců v Brně a po druhé světové válce Ústředního svazu československých výtvarných umělců, v němž zastávala funkci předsedkyně brněnského krajského střediska. Byla nejen životní, ale i uměleckou souputnicí Antonína Procházky. Podobně jako on inklinovala od poloviny dvacátých let k primitivismu a v třicátých letech k neoklasicismu.