Antonín Procházka
Portrét Bohumila Kubišty
1908, olej na lepence
V roce 1908 se uskutečnila druhá a poslední výstava skupiny Osma. Jejím klíčovým členem byl Bohumil Kubišta. Ten v této době už maloval kubistické obrazy. Při inspiraci moderním evropským malířstvím začal mezi členy Osmy nejvíce rezonovat právě francouzský kubismus. Při první návštěvě Paříže v roce 1906 se Procházka s kubismem setkat ještě nemohl. Inklinoval sice k moderní malbě, ale tu tam poznal v podobě postimpresionismu a nastupujícího fauvismu. Velký dojem na něj udělal Honoré Daumier, přestože šlo o umělce o téměř tři generace staršího. Nicméně ve srovnání s malířstvím, které znal z domova, našel v jeho tvorbě inspiraci k modernímu výtvarnému projevu.
Portrét Bohumila Kubišty drží Procházka v tlumených zemitých tónech. Není v něm ještě výrazná barevnost fauvismu a i ve srovnání s kubismem působí barevně velmi uměřeně. Dominance hnědých a okrových odstínů může odkazovat k Daumierovi, podobně jako robustní malba a silné obrysové linie. Zřetelná je Procházkova snaha zachytit objem postavy. Kromě samotné modelace figury používá stíny, které se odrážejí v tváří portrétovaného, ale i na pozadí, před nímž Kubišta stojí. Znamená to posun v Procházkově pojetí moderní malby, kdy při odklonu od tradice 19. století opustil iluzivní ztvárnění prostoru a přešel k plošné stylizaci plátna. Návrat k trojrozměrnému pojetí malby, ale v moderní podobě, byl nezbytný při adaptaci na kubistický výtvarný styl.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.