Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Po koupeli
1930, olej na plátně
Od konce dvacátých let se Král v souladu s tehdejšími tendencemi v SVU Mánes a československém malířství obecně přiklonil k další vlně kubismu. Tematicky se zaměřoval na dva okruhy. Jednak šlo o zátiší, jednak o figurální malby, jejichž ústřední motiv představovala žena. Na mnohých obrazech stojí izolovaná postava ženy, jinde je doprovázena jednou nebo dvěma dalšími ženami. Proporce postav odpovídají pojetí manýristických umělců druhé poloviny 16. století, včetně El Greca. Mají protažená těla a končetiny. Místo klasického 1:7-8 odpovídá poměr hlavy k tělu manýristickému 1:9. Dané proporční pojetí ženských postav charakterizuje autorovu malbu napříč různými tvůrčími etapami.
Na rozdíl od zátiší, v nichž se inklinace ke kubismu projevovala jednoznačně, zkoušel malíř na konci dvacátých a první polovině třicátých let různě intenzivně výtvarné polohy v rozpětí mezi neoklasicismem s kubismem. Obraz Po koupeli nabízí v rámci jeho tvorby asi nejharmoničtější syntézu obou stylů. Kompozice je klasicky vyvážená na bázi prostorového trojúhelníku s frontálně postavenou ženou v popředí na středové ose a souměrně natočenými ženami v pozadí. Obě ženy v pozadí umístil autor symetricky k ženě na centrální ose. Tříčtvrteční postava ženy v popředí a zbývající ženy zachycené v celé výšce dávají harmonicky vyniknout manýristicky prodlouženým proporcím. Kubismus první poloviny třicátých let se naproti tomu zřetelně projevuje v dlouhých plynulých obrysových liniích, které ve střídavé kombinaci oblých a lomených tahů rytmizují plochu a dělí ji do struktury uměřeně geometrizovaných tvarů. Rytmizaci obrazu umocňují barvy jasně oddělené do dílčích ploch. Podobně jako v dalších malbách tohoto období použil Král tlumený kolorit, v němž převládá bílá a různé odstíny šedé doplněné žlutou, která zvýrazňuje inkarnát hlavní postavy.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.