Helena Bochořáková-Dittrichová (1894 Vyškov – 1980 Brno)
Pařížský motiv
1925, olej na plátně
V roce 1923 odcestovala umělkyně na základě stipendia z úspěšně dostudované pražské Akademie výtvarných umění do Paříže a v následujících letech vystavovala na tamním Salon des Indépendants. I když se v rámci pařížských salonů jednalo o salon, na němž mohli vystavovat všichni přihlášení umělci, aniž by museli projít výběrem poroty, nezůstaly její grafiky bez povšimnutí recenzentů. V zahraničí sice získala pozornost především svou grafickou a ilustrační tvorbou se sociální tématikou, ale i její malířská díla vystihla atmosféru doby. Nesoustředila se v nich tolik na sociální náměty, ale zachycovala všední život v potemnělých ulicích velkého města. Tematicky se tak v meziválečném středoevropském a německém regionu potkala s častými náměty představitelů expresionismu a nové věcnosti. Soudobou městskou civilizaci sledovali i hlavní osobnosti tehdejší československé malby. Stylově ale inklinovali k primitivismu a neoklasicismu. Expresivnější ladění obrazů Heleny Bochořákové-Dittrichové dodává jejím dílům v našem prostředí osobitost a originalitu.
Pařížský motiv zachycuje výjev z rušné ulice, kde jezdí auta a procházejí chodci. Lidi, vozy, domy, holé stromy načrtává malířka zběžnými expresivními tahy s výraznými obrysovými liniemi. Tím dodává záběru dynamiku, která umocňuje dojem ruchu velkoměsta. Typický prvek její malby představuje temné světlo, které odpovídá velmi pošmournému dni nebo nastupujícímu večeru. Autorka výjevy s oblibou zasazuje do zimy. Zasněžené ulice nepůsobí poeticky, ale vyvolávají dojem sychravého studeného počasí, které přispívá k ponurosti výjevu. Potemnělou scénu prostupují prosvětlenější pásy světla prodírajícího se mraky nebo mezerami mezi domy. I toto světlo ale působí kalně a neslouží k projasnění obrazu, ale jako nositel dalšího expresivního prvku.
Helena Bochořáková-Dittrichová (1894 Vyškov – 1980 Brno)
Helena Bochořáková-Dittrichová navštěvovala malířské kurzy pořádané společností Gesellschaft der Kunstfreunde v Brně, které vedl Anton Nowak, soukromě studovala ve Vídni u žačky Tiny Blau-Lang Niny Karáskové. V roce 1913 se provdala za básníka a středoškolského profesora Vladimíra Bochořáka a odstěhovala se s ním do Brna. Po první světové válce, kdy získaly ženy možnost studovat na vysokých školách, absolvovala jako jedna z prvních žen Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce Augusta Brömseho. Ve dvacátých a třicátých letech podnikla se svým manželem velké množství zahraničních cest a pobytů po Evropě, USA, SSSR i Turecku. Její obrazy zachycují městské motivy, především z Brna, ale v hojné míře i ze zahraničních cest. Patřila také k výrazným představitelům sociálního umění. Důležitá je její grafická a ilustrátorská tvorba. Vedle malby a grafiky působila také jako spisovatelka. Patřila mezi nejvýznamnější brněnské ženy-umělkyně. S důrazem, který je v posledních letech kladen na ženské umění, došlo k objevení Heleny Bochořákové-Dittrichové i v zahraničí. V roce 2014 uspořádalo National Museum of Women in the Arts ve Washingtonu samostatnou výstavu The First Woman Graphic Novelist: Helena Bochořáková-Dittrichová, kde ilustrovanou knihu Heleny Bochořákové- Dittrichové Z mého dětství vydanou v roce 1929 označilo za první román beze slov vytvořený ženou.