Antonín Procházka
Noviny
1923, olej, kombinovaná technika na lepence
Zátiší představovalo oblíbený námět kubistů už od začátku. Zajímali se o ně dva zakladatelé uměleckého směru Pablo Picasso a Georges Braque. Ve velké míře se jim po příklonu ke kubismu věnoval také Procházka. Do poloviny dvacátých let v jeho zátiších plnily zobrazené předměty více funkci stavebních prvků abstrahující kompozice než reálných objektů, jejichž hmotnou podstatu chce umělec zachytit. Tento přístup byl ovšem příznačný i pro původní francouzské kubisty. Na obraze Noviny pracuje Procházka s velkou mírou plošné stylizace. Stůl, na nějž umístil jednotlivé objekty, i pozadí splývají do dvojrozměrné plochy. Plocha je bohatě členěná do geometricky přesně vymezených sekcí, které jasně oddělují rovné nebo vlnité linie. Každá z těchto autonomních ploch má odlišnou barvu podanou v jednom odstínu, což přispívá k dekorativnímu vyznění obrazu. Tento efekt na některých z nich umocňují pravidelné ornamentální vzory.
Francouzští kubisté v čele s Pablem Picassem a Georgesem Braquem přinesli do evropského moderního umění techniku koláže, kdy malbu kombinovali s vlepenými kusy papíru nebo plátna. Obrazy tím získaly větší plasticitu. Motiv novin jakoby plošně zabudovaných do obrazu, s nímž především v první polovině dvacátých let Procházka pracoval, zřetelně ukazuje na inspiraci estetikou koláží.
Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno)
Antonín Procházka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Byl členem Osmy a v letech 1907 a 1908 se v Praze zúčastnil obou výstav, které znamenaly iniciační milník v dějinách moderního českého výtvarného umění. Stal se členem brněnského Klubu přátel umění a pražského SVU Mánes. Po pobytu v Berlíně a cestách do Benátek a Paříže se v roce 1910 z existenčních důvodů stal gymnaziálním učitelem v Moravské Ostravě, v roce 1921 v Novém Městě na Moravě a roku 1924 odešel do Brna, kde se trvale usadil. Vystoupil z Klubu přátel umění a od roku 1923 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, v níž několikrát zastával funkci předsedy. Stal se patrně nejvýraznější postavou českojazyčné brněnské malířské scény. V roce 1938 vytvořil pro aulu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně své nejmonumentálnější dílo Prométheus přináší lidstvu oheň. Od velké souborné výstavy v roce 1934 v pražském Mánesu, začal byt znovu objevován v Praze, kde byl po svém odchodu na Moravu poněkud zapomenut. V důsledku následné účasti na významných zahraničních výstavách (Paříž, Moskva) v roce 1937 získal i tam reputaci jednoho z nejvýraznějších představitelů moderního českého malířství.