Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Návrat z pole
1919, olej na plátně
Obraz Návrat z pole, známý také pod názvem Návrat z práce stojí na začátku etapy, v níž se umělec propracoval k svébytnému modernímu malířskému stylu, který se pro něj stal typickým. Opouštěl výtvarný projev, který kromě ojedinělých experimentů charakterizovala krajinářská a žánrová malba v duchu německo-středoevropského impresionismu a konvenční portréty akademického ražení. Nově se soustředil na sociální umění s postavami spojenými s těžkou fyzickou prací, především rolnickou, autonomní barvy, které vycházely z jeho subjektivního vnímání a odpoutávaly se od skutečnosti, a tvary více nebo méně ovlivněné kubismem.
Obraz Návrat z pole je typický i způsobem ztvárnění práce. Malíř málokdy zachycuje aktéry svých obrazů přímo při práci, ale v přestávkách mezí ní nebo, jako tady, při cestě z práce. Dojem tíživé práce evokuje chudobným a ztrápeným vzezřením postav a dramatickými prvky prostředí, v němž se pohybují. Rodinu vracející se z pole doprovázejí bouřkové mraky a vítr patrný na vlajícím šálu. Chybějící postava otce působí jako další náznak tíživého postavení rodiny. Hranaté lomené tvary objemů kráčejících rolníků, mraků a do jisté míry i kopců prozrazují inspiraci kubismem. I když kopce mají logické modré a zelené tóny, především lidských postavách je zřejmé, že barvy na obraze existují nezávisle na viděné skutečnosti. Některé rané obrazy této Královy tvůrčí etapy vytvořené na přelomu desátých a dvacátých let, včetně Návratu z pole, charakterizuje lehké až transparentní nanášení barev připomínající akvarel a kolorit, jemuž dominují žluté, modré a šedé tóny.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.