Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Na poli
1938, olej na plátně
Na konci třicátých let se Král obrátil k ryzí neoklasicistní malbě. V posledních pěti letech svého života se v důsledku politické situace potýkal s rostoucím stresem. Před válkou se na levicové kulturní scéně vyhrotily konflikty mezi stalinistickým a nestalinistickým křídlem komunistických intelektuálů, které na něj jako vedoucího činovníka Skupiny výtvarných umělců a spolku Ars doléhaly o to intenzivněji. Interní levicové konflikty přebil nástup nacismu, kdy umělec cítil, jak se kolem něj postupně utahuje smyčka.
Neoklasicistní tvorba závěru Králova života má jedno dominantní téma. Jde o ženy pracující na poli. Buď jsou zachyceny přímo na poli, nebo při návratu z něj. Danému námětu se malíř věnoval v menší míře už po první světové válce. Tehdy dané obrazy zapadaly do rámce sociálně kritického umění. Působily radikálněji i z hlediska výtvarného, kdy byly ovlivněny kubismem. Obraz Na poli, obdobně jako ostatní malby této Královy malířské etapy, pracují s klasickou formou beze stopy výtvarných experimentů. Sumárně pojaté postavy zachycují archetypální znaky ženských figur a jsou oproštěny od přebytečných detailů, což přispívá k jejich monumentalitě. Kompozice působí harmonicky vyváženě. Mohou připomínat nadčasové sousoší jako pomník svázaností s rodnou zemí a její oslavy. Velmi kalná barevnost a světlo připomínající atmosféru před bouří a temné oblačné nebe posunují vyznění obrazu do opačné polohy. Vyvolávají pocit depresivní tíže a blížícího se dramatu.
Jaroslav Král (1883 Malešov – 1942 Osvětim)
Jaroslav Král vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Po pedagogickém působení v Mladě Boleslavi v letech 1909-1913 a krátké kariéře umělce ve svobodném povolání se v roce 1916 usadil v Brně (přesněji řečeno v Králově Poli, které bylo v roce 1919 připojeno k Brnu). Působil zde jako učitel kreslení na Českém státním gymnáziu a v letech 1921-1928 na Vysokém učení technickém. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českojazyčné výtvarné scény v Brně, jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační. Stál u transformace Klubu přátel umění do KVU Aleš a byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců. Patřil také mezi členy SVU Mánes v Praze. Byl silně levicově orientovaný. Své postoje aktivně projevoval členstvím v Levé frontě, podporou republikánských sil ve španělské občanské válce a emigrantů z nacistického Německa. To po nacistické okupaci Československa vedlo k jeho zatčení a deportaci do koncentračního tábora. Královo dílo v sobě zahrnuje prvky kubismu, sociálního umění a neoklasicismu. Po souboru uměleckých děl Antonína Procházky představují jeho obrazy druhý nejvýznamnější konvolut výtvarných prací meziválečného umění ve sbírkách Muzea města Brna.