Josef Kubíček (1890 Slatina nad Zdobnicí – 1972 Brno)
Matka
1949, mořená lípa
V roce 1949 dokončil Josef Kubíček svou poslední veřejnou sochařskou realizaci, pamětní desku s bustou Jiřího Mahena pro průčelí Ústřední pedagogické knihovny na Solniční ulici v Brně. O několik měsíců dříve, po komunistickém převratu, emigrovala jeho dcera historička umění Jarmila Kubíčková-Dvořáková do USA. Sochař na deset let prakticky zmizel z veřejného života a jako důchodce vytvářel sochy v soukromí ve svém rodinném domě na okraji Brna-Králova Pole na ulici Kociánka beztoho, že by je někde prezentoval.
Kubíčkovy poválečné sochy působí dojmem určité syntézy dosavadní tvorby. Matka vyniká sevřeností výrazu. Podobně jako ve svých sochách první poloviny dvacátých let modeloval autor hlavu v ostrých lomech a rýhách. Nevyužil je ale k expresionistické formě. Soustředí se na zachycení psychologické hloubky staré ženy. Jemná struktura lipového dřeva usnadňující moření umožnila Kubíčkovy pracovat s odstíny, které soše dodaly až malířský barevný efekt. Vedle hry světel a stínů na plochách vytvořených řezbou dřeva a přirozených odstínů materiálu patří Matka k ojedinělým sochám, v nichž Kubíček barevnost vytvářel prostřednictvím dodatečných tónů.
Josef Kubíček (1890 Slatina nad Zdobnicí – 1972 Brno)
Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Mnichově, mezi nimiž absolvoval tři semestry na Akademii výtvarných umění v Praze. Podnikl studijní cesty do Itálie a Francie, opakovaně pobýval na Slovensku. Od roku 1924 žil v Brně. V Praze byl členem SVU Mánes, na Moravě uměleckého spolku Koliba. Od založení v roce 1922 působil jako člen Skupiny výtvarných umělců v Brně. Po druhé světové válce patřil mezi zakládající členy skupiny Brno 1957. Byl především sochařem, ale hlavně v druhé polovině desátých a první polovině dvacátých let se věnoval i grafice a menší míře malbě. Vytvořil řadu monumentálních sochařských realizací. Mezi ně patří alegorické sochy na průčelích budov filiálky Pražské městské pojišťovny na Moravském náměstí a Pavilonu města Brna na Výstavišti v Brně, Nové radnice a Ředitelství Báňské a hutní společnosti v Ostravě, sochařská výzdoba kostela sv. Kunhuty v Jevišovce, boční oltáře Nejsvětějšího Srdce Páně a sv. Josefa v kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích., pamětní deska s bustou Jiřího Mahena na Solniční ulici v Brně. Kvantitativně a kvalitativně významnou část jeho sochařské tvorby představují dřevěné plastiky.